do kupy, aby posléze pronesl: Něco s tím je, možná baterky. A tak se jelo nanovo.
U mě dobrý!
Jelikož byl zvyklý točit, i mimo jiné, pomalu se pohybující obrovské důlní stroje (točil pro šachty reklamy), toto se jaksi nedařilo u rychlejšího Sovy. Přeskakování a trhané záběry udělaly své. (Dnes i já už vím, že - „švenkovat“.) Jelikož po druhém dni jsme posléze zavírali kšeft, musel jsem to již nechat v tomto „profesionálním“ stavu, a to ještě pak „stříhal“. Věřím, že opravdu použil tentokrát nůžky, a navíc tupé. Aniž jsme si scénář nějak moc připravovali (což je asi vidět), pouze nějaké humorné dekorace, jeli jsme to z hlavy, a navíc já jel tak, jak jsem normálně za provozu vaříval. Původně jsme to měli naplánováno na dva dny, ale já byl tak rychlý, že by se to dalo stihnout za jeden. No, já jo, ale snaha druhé strany byla opačná (účtoval se natáčecí den, jednotlivě). Říká: Manželka hlídá neteři malou a já musím nakoupit. Já na to: A to jste nevěděl, že budeme točit? Vždyť markety mají otevřeno celou noc. No, chvíli ještě vydržel a pak odchvátal. Druhý den jsme to jak takž dotočili a dopoledne hotovo. A že to dá doma do první podoby. Když jsem to viděl v té podobě, i když to ještě nebyla ta konečná, byl jsem blízko infarktu. Ale teď, ve zdravé kůži, si tento nemohu dovolit, poněvadž to tělo „nedovolí povolit“. Jeden známý mi říká: My tě budeme muset dobít a zahrabat. Navíc, když jsme měli domluveny dvě hodiny čistého času na DVD, informoval, že se mu tam dvě hodiny nevejdou a budeme to muset dát na „kolečka“ dvě. (Tedy v mém podání – kolečka.) Ještě tam měl posunutý zvuk a další a další. Tak já říkám: Stop, beru si to a končíme. Zaplatím, co jsme si dohodli, a „fajront.“. No, nyní začalo veselí, to už se začala u nich doma na baráčku angažovat i jeho manželka. Kameraman: Film vám dám, ale originály zůstanou mně, je to moje vlastnictví a moje autorská práva. Já říkám: Dyť jsme byli dohodnutí, že to jen natočíte, střihnete a všechny pásky mi dáte. Manželka jeho furt do toho „klidným pomalým inteligentním hlasem“, jak to u profesionálů chodí. Si v duchu říkám: „Doprdele“ s profesionály. Buď mi to tady dáte, dám vám za celou práci dohodnutou cenu, i když není hotová, anebo jdu. Já vím, dost jsem riskoval, ale oni byli dosti na peňuchy. Já už bych to neměl jak znovu natočit a udělat, ale poznatky