(Celé dva roky.) Víte, málokdo o svých rodičích či dětech připouští, že jsou hloupí (rozuměj slušněji - nevyčištění), ale pokud je to pravda, tak si myslím, že by měla být sdělována, i když se to zdá být kruté a nemorální.
Rok a půl jsem do ní hustil (do matky, sestra stále držela bobříka mlčení), ale odezva žádná. Poté se situace dostala až k chemoterapii a když jsem ve dvojce informoval, že k ozářkám ne, tak i k těmto došlo. (Mimo jiné jsem později viděl fota toho ozáření, bacha - přesněji řečeno spálení. Nějak to kluci od laseru přepískli. Hrůza.) A také jí poškodili lymfatický systém v důsledku další operace, či operací, při „napravování škod u mateřského znaménka.“. Doba šla a až s odstupem času jsem se dozvěděl toto: Když už lékaři udělali vše, co mohli, a zjistili, že se to stále zhoršuje (to už jí na těle a hlavě naskákaly boule), tak rodinu obeznámili, že se to léčit nedá a že zemře. Poté sestra začala vyhledávat léčitelé a dokonce u nějakého byli, někde dosti daleko. No, a když nezabralo ani toto, vzpomněli si na nás. Sestra volá: Gábina je na tom moc špatně, zbývají jí jenom dny a už nic nezabírá. Můžeme ji přivézt? Já říkám: No jasně a kdy ji teda chceš přivézt? (Upozorňuji, že jsme to tady stále ještě přestavovali, tak jsem myslel, že to trochu zprovizorníme, ať se tady dá bydlet ve třech). No, že asi za 2 dny. Tak my na to, že ano. Ten den (16. 4. 2008), když měli přijet a my je již vyhlíželi, stojím u okna a přijíždí auto a zastaví přímo pod tímto oknem. Všichni vystoupili, jen Gába zůstává sedět. Bylo i přes skla vidět, jak je bílá ve tváři a na kolenou měla lavor, kvůli nevolnosti. Při vystupování jí pak museli pomáhat, neboť sama se nemohla skoro vůbec pohybovat, natož stát. Tehdy, když jsem ji uviděl, mě jen napadlo: Tak to je v pytli, vždyť ona je v tak špatném stavu, že opravdu nám tady do zítřka zemře. Ale to byl snad jen zlomek uvažování a hned jsem to pomyslně přeskočil s tím, že musíme bojovat. Mám to v tuto chvíli úplně před očima. Jelikož jsme ještě neměli zrekonstruované ty zdravé pokoje pro hosty, vytvořili jsme pro ni a jejího manžela ubytování v naší ložnici a sami se přesunuli do obýváku na sedačky. Trochu popíši její stav. To, že nemohla chodit a stát, byl jen vizuální pohled. Měla napadené plíce, takže i sezení a ležení jí dělalo obrovské problémy. Nemohla pořádně dýchat a neustále se dusila a v krátkých intervalech vyplivovala krev a hleny.