uniká. Přiložím měřák až k poklopu a frrrrr - červený ukazatel se vyhoupl až na poslední kolonku a dál už nemohl, poněvadž další nebyla. To už mi „kluci“ začínali pomalu věřit, tak jsem přiznal, že jsem s měřákem přivezl i chlapa. Nezbylo jim než nechat kontrolu provést. Oddělal kryt a fičelo to přes hřídel jak ve fabrice při výrobě zapalovačů. Dotáhl, opravil, ale řekl, že se to musí ještě opravit profesionálně. Já měl spíše strach, že to „hukne“ a půl města pryč - víme co dokáže propan. Nakonec mě ale i plynař po zákroku poinformoval, že by to mohlo maximálně chytit a začít hořet. No, díky za uklidnění! No - a bydlete pak v takovém městě, když ani nevíte, zdali se v noci vyspíte. Tady nám ve zdravém prostředí „plynaří“ pouze někdy naši psi. A to je taky veselo. Nejneuvěřitelnější z věcí, tedy i pro mě, se mi stala v době, kdy jsem byl z mého pohledu „nejvyčištěnější“. To jsme zavřeli bývalý Gallery bar, já měl z dřívějška popálenou nohu, takže jsem měl nemocenskou (od té doby poslední), a začali jsme se stravovat zdravě. Již nevím, kolik přesně dnů uplynulo, ale po jisté době, kdy už jsme v tom „zdravém vlaku“ jeli, se událo následující. V tom roce napadlo sněhu kupy, jak zpívá Nohavica, a fakt padaly i chalupy, tedy střechy. Jelikož padalo a padalo, tak jsem pořád odhazoval i ze střech a okolo domků (pouze svých, takové dobré sousedy jsme zase neměli), a to v průběhu několika dnů nepřetržitě, takže jsem vlastně měl pohybu až moc. Jednou takhle už za tmy, bylo tak -15°C, vylezu na terasu v krátkém rukávu a čumím. Čumím na to, že jsem vůbec nepociťoval chlad, a to jsem tam zůstal schválně déle. To jsem si pomyslel, že mi hrabe a nedovedu reagovat na chlad. Poté jsem se přesunul dovnitř k rozpálenému krbu a mozek už tentokrát nechápal vůbec. Nepociťoval jsem horko, ani jsem se při dosti velkém přiblížení nespálil. (Dříve jsem se tak blízko nikdy nepřiblížil.) A vysvětlení? Tělo, díky „dobrému palivu“ a řádnému prokrvení – díky pohybu, zřejmě udělalo něco s cirkulací krve a v podstatě nastartovalo „termoregulaci“. Zřejmě to nějak funguje i u zvířat. Si třeba vezměte nějakého savce, třeba srnku - taky leží za mrazu na sněhu, ten kabát co má na sobě taky nic moc, a pohoda. Je to velmi zajímavé, spíše si myslím, že fakt pro vědce, co všechno lidské tělo dokáže. Takže bych se mohl poohlédnout po zájezdech do Grónska. Nebo do pekla?