Nyní vám posunu článek, který nám otisklo pražské knihkupectví Hledající ve svém Zpravodaji. Poděkování patří panu Janu Jelínkovi, poněvadž každé připomenutí, či zviditelnění těchto informací je velmi prospěšné lidem a pro nás je to takové malé popostrčení, že v tom nejedeme sami, a že jsou lidé, kteří pomáhají.
Rozhovor s Eduardem Sovou
(propagátorem zdravého způsobu života a majitelem jídelny a obchůdku s bezmasou stravou)
1) Vydal jste se na trnitou cestu, mnohdy špatně prošlapanou, rozšiřování povědomí o prospěšnosti zdravé stravy. Na rozdíl od jiných, kteří o tématu pouze hovoří (případně píší knížky) jste skočil "do vody po hlavě" a rovnou založil bezmasou jídelnu. Píšete ale také, že dříve bychom vás nalezli spíše nad talířem knedla-zela-vepřa či v nedaleké hospůdce. Jak k takovému zcela zásadnímu obratu může dojít?
Dobrý den, zdravíme čtenáře. Píši zdravíme, poněvadž v celém projektu v tom "jedeme" s manželkou Evou napůl. Nebýt jí a její odvahy a trpělivosti, sám bych z toho zřejmě už dávno vyskočil. (Myšleno z osvěty, ne ze stravy.) Ta, Vámi jmenovaná, trnitá cesta je opravdu těžká. (Tím si nestěžuji, pouze popisuji stav věci.) Ale znáte to, kdo se bojí, nesmí do lesa..... A jelikož u lesa bydlíme, již se nebojíme. K obratu dojde jednoduše. Myslíte si, že máte všechno, a pak zjišťujete, že začínáte být nemocný, unavený, obalený, nespokojený a jedete v nesprávném vlaku. A ten vlak nabírá rychlost. První stanice nemoc, druhá strach, třetí nuda atd. atd. Hádejte, jak se jmenuje poslední - konečná vystupovat! Aby se tak nestalo, přemluvila mě manželka, že zřídíme zdravou jídelnu s obchůdkem. A zároveň, kdo káže vodu, neměl by pít víno - musíme to vyzkoušet na sobě. A pak se děly divy!
2) Líbí se mi Vaše bodrá moravština. Ostatně již motto druhé knihy: "Hubněte s humorem a ne s tumorem" ledacos napovídá. I