Ona se jakoby čistila i duševně. Sestra měla doporučeno zůstávat doma, bez návštěv u nás, s Gábininým dítětem, poněvadž ona sama za sebe se starat nemohla (zřejmě to i podvědomě cítila), protože se za celou dobu jak o matce, tak o dítěti nezmínila, a to ani slůvkem. Celkem nás to udivilo, ale nechali jsme to bez odezvy. Proto jsem sestru tehdy informoval tímto e-mailem, který nechávám v té podobě, jak jsem ho napsal, tedy i s chybami.
22.4.200821:49
čau, gaba zatím nechce psát, tak je to na mě. ve zkratce, stav se neustále lepší, neplive už krev, kila jdou dolů, co dva dny se váží, stravu má zvlášť pro sebe- zdravou- živou, už tak nechrmle, více chodí a pomalu cvičí, s honzou makáme se dřevem. pamatuj, že v každém případě, pokud by se její stav zhoršil, tak bych tě informoval první. když si uvědomíš, že je tady teprve necelý týden a ještě k tomu s jedním "zdravým výletem do ostravy", tak můžeš pomalu mluvit o zázraku. nezapomeň na baterku, bio věci a kup prosímtě sypaný- volně šípek, tady ho nemají.
eda
Tak to šlo 14 dní stále k lepšímu a když sestra přivezla nějaké ty bio věci a viděla ji, nevěřila svým očím. Doma pak vykládala, že to je neskutečné a je to zázračné (to jsme se dozvěděli později). Doposud vše hrálo super. Po čtrnácti dnech, kdy nám i sama Gába říkala, jak sama na sobě cítí to zlepšení, myslím (tedy za sebe), že to vzala už jako samozřejmost a myslela, že to je tak jednoduché. Bohužel je - a není. Jestliže tělo ničíte celý dosavadní život, nemůžete spoléhat, že během 14-ti dní dáte všechno dohromady. A to si asi začala myslet i Gába. Začala porušovat některá upozornění, protože si myslela, že už má vyhráno. Třeba jsem odjel do města a šup - už volala mobilem (který jsem jí dříve odebral). Nebo si oblékla silonové věci atd. atd. (to jsme jí samozřejmě dělali přednášky: co ano a co ne). Některé zdravé jídlo odmítala s tím, že jí to nechutná, a dokonce některé s tím, že to tak dříve nebyla zvyklá jíst. Dokonce si „na silu“ prosadila