v tom „minulém nezdravém životě“ jsem jím byl doopravdy a ani tehdy mi to vůbec nevadilo.
Teď jsem si ještě vzpomněl na ty moje „změny“. Co si pamatuji, tak vždy dříve při odběru krve jsem měl krev tmavou, takovou hustší, a když mi pak již v „novém stravování“ naposled sestra tuto odebírala, koukám - a krev opravdu červenější, ale taková vodnatější, řídká. Tak říkám: Kurňa, já mám tu krev nějakou řídkou. Nejsem já nakonec marod? Sestra se jen chichotala. (Si určitě říkala: Se divíte, když jste tak zhubl – ona sama měla na sobě oděvy s visačkou XXXL.) Vysvětluji si to tím, že i krev se řádně pročistila a díky tomu zbavení se tuků i tato se stala „méněmastnější“. Nyní se dostáváme i k hodně diskutovanému tématu, a to je solení. Některé směry odborníků říkají, že když sůl, tak jedině vždy mořskou. Blbost. Sůl v žádném případě nepatří do těla v takové podobě a v takovém množství, jak jej do těla „perem“, a to i jakoby ve zdravější verzi, bez jodidování. Podívejme se na to selsky. Sůl v přírodním stavu se nachází buď pod zemí nebo v mořích (v normálním přirozeném množství je obsažena všude okolo nás), a to proto, aby se v rámci planety mohla dostávat do všech částí země díky spodním pramenům. Z moří nejen do rostlin a živočichů v nich či do blízkého okolí, ale i do ovzduší díky vypařování, navíc i jód. (Nyní možná odborníci budou namítat, že při vypařování sůl zůstane dole, ale je i nepatrně obsažena v páře – si vyzkoušejte napařené brambory, kdy jenom osolíte vodu, kluci.) A to je to pravé ořechové pro všechno živé v přírodě (rozuměj i rostlinstvo). To, že lidé již kdysi z té správné pomyslné cesty uhnuli a začali jíst maso (které pro nechuť poté museli přisolovat), je jen dílem jejich pohodlnosti a lenosti. A také těch, kteří se solí začali obchodovat. A zase je to o těch „úžasných“ prašulích. (V dalších dílech se budeme věnovat i tomu, a věřte, že to je dokonalý podvod na lidi, tedy na ty, vytvářející nějaké hodnoty.) Tím vám teď neříkám zahoďte peníze z vycpaných slamníků do koše, opět to je běh na delší trať.
Mezi další věci, které jsem si i já vyzkoušel, patří i půst neboli nejezení. Opět v době „přeměny“ jsem toto, aniž bych věděl, nechtěně zařadil (tenkrát v rámci snad psychického stavu nad tím, že jsme