mohu říci, že vůbec nezávidím lidem, jak si krátí čas svého života. Ale to je věc názoru. No, a co byste pak dělali vy? Vy sami si musíte (tedy měli byste) uvědomit, co je pro tělo dobré a co naopak škodlivé. A navíc vznikají nové a nové, díky našim různorodým výrobcům. Byl by to nekonečný příběh.
Spousta lidí si chodí léčit, ať už ke komukoliv, jednotlivé druhy onemocnění s tím, že si vyléčí danou a mají vyhráno. Chyba - to je jen ten dotyčný orgán už tak „zhuntovaný“, že prostě vynechává. Opět je to o kompletně fungujícím imunitním systému. Bez jednoho druhé nefunguje. Tak přemýšlet! Nemůžete „zachránit“ játra, slezinu, slinivku či jiné samostatně. Musíte zachránit tělo! Tedy přesněji řečeno vyzdravět. No, a ti více nemocní, smrti se blížící mílovými kroky, ještě obezřetněji. Naše těla fungují na takovém, možná neodborném, mém přirovnaní jako baterie (tedy nabíjecí) s pólem plus a mínus, tak jako všechny částice toho našeho vesmíru. Takže, pokud je „baterie“ pokažená, vybitá, chová se vůči jiným stejně jako klasická. Poničí i tu dobrou a pokud má ještě tu schopnost, převezme energii i z ní. Totéž platí i na lidi. Takže se vyhýbejte „špatným bateriím“ – tedy lidským. Já jsem si již dávno všiml, že konkrétně ve velkých marketech se jakoby necítím dobře a něco mi podvědomě vadí. Tam to není jen energií „lidskou“, ale i mnoha dalšími (elekro aj.). Už vidím, jak recenzenti knih a odborníci píší, že je hloupé tělo přirovnávat k baterii. Již to napsali o první knížce, kde jsem tělo přirovnával k automobilu. Vzkazuji: „Hoši, mám vás v paži“. (Tedy i chytré holky – recenzentky.) Velmi mě rozesmává fakt, když třeba v telce či jiném médiu hovoří nebo píše odborník a skoro pokaždé začne vysvětlovat „polopaticky“ a podobně „srozumitelně“. A pokud má věhlasné jméno a titul, tak to tito kritikové většinou nevidí a neslyší. Dokonce kolikrát sami redaktoři přednášejícího vyzvou, ať pohovoří řečí srozumitelnější, jak oni říkají - pro nás, pro normální lidi. Nikdo by neměl jiného považovat za blbce jen proto, že nezná odborné výrazy a termíny. Protože pokud se s nimi nesetkal a „nikde o ně nezakopl“, tak je prostě znát nemůže a neznamená to, že bydlí ve stáji s oslem. (Tedy, osle, promiň.) Já bych také mohl ze svého pracovního zaměření použít jakékoliv formulace a názvy, ze kterých by tito kritici byli paf a nevěděli by, o čem je řeč. Mám je i já považovat za blbce? Nikoliv. Já