nechávám dnes volně na sebe sednout ať už vosu anebo včelu a všichni jsme v klidu - a tak by to mělo být.
A ještě jedna ze soudku nás „popíchaných“.
To už jsme byli tady na novém, v Horních Hošticích. (Ne Troškových, i když?) Sednu do auta, vyjedu a po pár metrech ejhle - vidím na levé ruce klíště, jak se pěkně „zakousává“. Domů či do blízkého městečka to už bylo nastejno, tak jsem zvolil město, že si zajedu pro pinzetu do lékárny. Tak se také stalo - koupím a říkám: S dovolením si tu udělám malou operaci a použiji vaši židli. Kroutím, kroutím, ale klíště (zdravé ze zdravého prostředí) se drželo opravdu jako … klíště. Samo, že se mi podařilo ho rozpůlit. Nohy v ruce, tak jsem ještě přikoupil jehlu a operace pokračovala. Nakonec jsem vše vytáhl, alespoň myslím. Jenže mi pak hned posléze místo zarudlo a na druhý den se uprostřed udělala bílá tečka. (Lékaři píší, že právě toto je příznak klíšťové encefalitidy.) Taky jsem se trochu lekl. Ale světe div se, po pár dnech vše o.k. - a bez antibiotik či jiných zásahů. Tělo opět zabodovalo. Pokud se někteří budete domnívat, že to mohlo zanechat pozdější následky „na hlavu“, tak s tím jsem se už narodil.
Vraťme se ještě do Havířova. Od prvopočátku se návštěvnost trochu zvedala, místy jsme měli i „fofry“, ale představte si, že úbytek nastal v okamžiku, kdy jsme napsali a vydali první knížku a vzápětí i druhou. To už někteří „odvážlivci“ chodili pouze okolo a na mě zpovzdáli volali: Z vás snad jednou bude spisovatel. No, a moje malá skromnost – odpovídám jim: Spisovatelem se stává již ten, kdo napíše knihu třeba jen jednu, takže já už jsem spisovatel. To abych je nakrkl, sranda musí být. Finále bylo, když jsme si natočili a vydali vlastní DVD, to už nekomentovali vůbec. Že by Češi byli takoví nepřejícní a závistiví? To mi tak určitě jenom připadalo… Legrace také byla, když už jsme vyprodávali synův obchůdek se zdravou. První sleva 10%, pak 25% a nakonec 50%, kdy tento poslední akt k nám přivedl i zákazníky, kteří „špičkovali“. Prodalo se skoro všechno, vůbec jim spisovatel nevadil. Když je sleva zprava i zleva, přimhouřím oko - říkali si naši milí hosté. A v posledních dnech nejvíce nakupovali naši místní „onasisové“. Při pohledu (smutném) na zavírání obchodu - lehká satisfakce pro