obchodem sedím na lavičce, lidi chodí a já, jelikož jsem ukecaný, tak nejdříve prodavačce a posléze i lidem, co se zastavili, udělal přednášky o zdravé. Tentokrát v polštině (od mala jsem sledoval polskou televizi, tak něco znám). Pivo, které jsem pil, nebylo opravdu pro mou chuť moc dobré, ale zase musím přiznat, že to nebyl až takový odpor, jak píšu v jedničce. (Nyní tělo nebylo až v takovém super vyčištěném stavu.) Těm, co nechtěli přednášku, jsem koupil piva a potom poslouchali, jako kdyby je nic jiného nezajímalo. No, a jelikož čas moc neutíkal, dal jsem si druhé, třetí……… Až jsem se „zpumprlíkoval“ a Poláci mě museli v mém autě dovézt domů. Návštěva už byla fuč, takže i když nevhodně řešeno, dopadlo to podle přání. Samozřejmě, že v hlavě jsem nic nevyřešil, na druhý den to přemýšlení bylo ještě horší. Píšu to i proto, poněvadž pak vznikaly různé „úvahy“, že jsem vypil alkohol, a to se neslučuje s mým „učením“. Podívejte, vy rýpalové, každý sám za sebe, každý sám je strůjcem svého štěstí, ale i neštěstí. Já sám si dobře uvědomuji, že takhle teda ne a že to byl můj omyl, ale podtrhuji - můj. Dokonce nám začal na naše stránky psát jeden anonym, aniž by měl veškeré správné informace o tomto skutku. Po prvním dopise, který jsem na webu ponechal a odepsal na něj, přišly od „Karla“ vzápětí další a další, byly však zavádějící a nepravdivé (urážlivé mi nevadily). Celkem jich napsal sedm. Je to opravdu jediný pisatel, kterého jsme „vymazali“, tedy i po konzultaci s Evou. Tak. Některé věci se vůbec nepíší lehce, poněvadž vím, že nejsem ten „nejčistější“, který by byl vzorem. A ještě jeden poznatek s „chlastem“. Zatoulal se k nám pes. Takový malý, mokrý a vystrašený. Tak jsme ho tady nechali, vychystali mu pelíšek, ale po dvou dnech se objevila paní, jestli jsme psa neviděli. My jsme to sice oznámili po okolí, ale k ní se to jaksi nedoneslo. Byla strašně ráda, že se našel, a že za jeho opečovávání něco dárkem přinese. Říkáme: Nic nenoste. No, nedala na to a na druhý den přinesla flašu domácí slivovice, že když si ji nevezmeme, tak ji urazíme. Zkrátím. Asi po půl roce, to už jsme měli místy trochu problémy s řemeslníky, jsem si jednou „po nervech“ vzpomněl, že máme slivku (kterou jsme doposud někdy používali jako desinfekci, když jsme tahali psům klíšťata). Tak si říkám: Dám si štamprlu, nebo se z těch „nemakačenků tady poseru“. Naliji na dno hrníčku, tak na „malou“, a -