Kapitola 1. a jediná
JAK CHTĚLI EDA A EVA ZMĚNIT SVĚT
aneb konec nebo začátek?
Ahoj lidi,
pohodlně se usaďte, vypněte rádio, televizi, popřípadě jiné rušivé zdroje, odhoďte starosti, začínáme. Jsme tady naproti sobě jen já a vy (popřípadě mě střídající manželka). Takže je to z očí do očí. Lépe řečeno z mozku do mozku. Nebude to o tom, co tomu řeknou lidi, bude to o vašem samostatném náhledu na věc a na jeho posouzení. Držíme vám palce. V každém případě můžete knížku zavřít. Samozřejmě, že spousta čitatelů už je mnohem dál jak s informacemi, tak zkušenostmi, a tímto se jich nechceme dotknout. Věřte ale, že nikdo neví všechno. Totéž platí i o nás. Na druhou stranu však tvrdím, že kdo je schopen přijímat více a více informací a ukládat je, tyto se mu zúročí.
Tento třetí díl, s podtitulem: aneb jak na raka a jeho kumpány, je zaměřen na vyjmenování všech (snad se nám to podaří) vnějších škodlivých vlivů z lidského života, které způsobují nemoci od malých až po ty opravdu smrtelné. Není to jen o rakovině, AIDS či jiných. Je to o imunitním systému, který si tu práci v těle odvede sám. Pozor ale, tady platí, že čím horší nemoc, tím striktněji musíte dodržovat určitá pravidla hry. Při přednáškách jsme hodně slyšeli: Však co - stejně všichni musíme zemřít. Popřípadě: Proč by tak dlouho žili. Víte, většinou to říkají ne moc chytří lidé, kteří při opravdovém blížícím se konci se škrábou nahoru zuby nehty. Nevěřící začínají věřit, skrblíci a lakomci otevírají doširoka své portmonky, dokonce ti, kteří nevěří na léčitelství – začínají léčitele shánět. Všechny tyto lidi k tomu dožene strach ze smrti, popřípadě obrovská bolest (což jim nepřeji), ale jelikož jsem v tom „minulém životě“, jak píši v jedničce a dvojce, toto sám zažil, vím, co bolest je. Tedy taková ta opravdově velká. Tuto by člověk vyměnil za cokoliv. To už mi skutečně samovolně od bolesti tekly slzy jak hrachy (vůbec jsem nebyl žádný měkkota), a to jsem