Ještě bych napsal, že ten otok na noze, když ji polohovala, mírně ustupoval a posléze při nedodržení rad se však opět vracel, ale byl menší. Sestra říká: Jo, my pozítří přijedeme, ale já je přemluvil, že to fakt vypadá zle, ať přijedou ještě v noci. Přestože měli připraveno provizorní „spaní“ v jídelně, zůstali před domem v autě, aby Gába nebyla vystrašená, že ji vezou ráno k lékaři a že se něco děje. (I když byla sestra ze stávající situace velmi zničená, nedávala to ráno před Gabčou na sobě vůbec znát.) Ještě před odjezdem jí říkám: Reni, nechte ji vyšetřit, ať jí možná něco píchnou, i když to nebude to nejzdravější, ale v daném případě, po lékařských zásazích, zřejmě jediné nevyhnutelné, ale v každém případě ji vezměte pak domů, ať se děje cokoliv, neboť ona by v té nemocnici zemřela. A stejně tak naléhala i Eva. Sestra mě se slzami v očích ubezpečila, že ano. Netrval bych na tom, ale oni od nás veškeré informace měli a sama Gába už věděla toho sama dost, pro patřičné kroky. A také naše obavy z toho, kdyby došlo k dalšímu záchvatu podobnému tomu poslednímu - nejbližší nemocnice je až v Jeseníku, což je 35 km. No, a doma to mají za rohem (tedy patřičně blízko). Zavezli ji do Nového Jičína a samozřejmě ji tam nechali. A co se dělo dále, vím jen tak útržkovitě. Vyměnili jí krev, dali kapačky, umělé výživy a podstoupila různá vyšetření. Otok na noze zmizel. Mi to nedalo, a tak jsem se tam po dvou dnech za ní vypravil, i když jsem si o tom uzdravování myslel své. Přijdu a vidím - televize od sestry na pokoji, mobil na stolíku, sladké bonbony a za Gábou plno elektřiny, jak svítidla tak přístroje. A teď poslouchejte: To nebyla ta Gábina, co byla u nás doma, to byl naprosto někdo jiný. Chovala se jinak, mluvila jinak a se i jinak smála, úplně bylo vidět, že je prostě jiná. I dialekt měla jiný. Já ještě s humorem říkám: Z tebe se stala Jičíňanka, poněvadž jsem myslel, že pochytila tamní nářečí. Taky jsem se dozvěděl, že tam měla podobný záchvat, ale že jí na to něco dali a klid. A plno návštěv. Venku říkám příteli sestry: Ta Gábina je úplně jiná, jinak mluví, jinak se směje, no prostě je to jiný člověk. A on na to: Vůbec, Gabča je furt stejná, ani kapku se nezměnila. Víte, v čem je pomyslný háček? Ta Gába se totiž změnila u nás, a jelikož oni měli doporučeno k nám nechodit, pro její klid, vůbec ani nezaznamenali, jaká vlastně v nitru byla (tedy v čistějším stavu). Sedím v návštěvní místnosti s Hanzim (spával