zase „oderval“. My se domníváme, že víme, co bylo příčinou, ale není nutné to komentovat. Ale asi to nebyla láska a pomoc bližním. Jinak by v tom pokračoval, ne? Když si tak ty tři roky promítám pozpátku, uvažuji, že jsme toho opravdu zažili již „něúrekom“. Vesele, vážně, ale i smutně, bylo by toho na román. I Dostojevskij by se u toho zapotil.
To, jak jsem psal v jedničce, že se mi změnila barva očí z hnědozelených na modré, je nyní pokračováním u manželky Evy. Co ji znám, měla úplně tmavohnědé uhlíky. Co jsme tady, tak jí oči zesvětlaly na světle hnědé s úplně lehkým náznakem zelených odstínů. A navíc nám na netu napsal jeden čitatel, že se mu stalo s očima to stejné co mi, když najel na stravu nejzdravější (najdete na konci v Odezvách čtenářů a v rubrice Vaše dotazy – naše odpovědi, teď nevím v které). Píše se o tom i v odborných článcích, které se tímto zabývají. Většinou se to stává u vitariánů. Eva jenom volá: Já ale nechci modré oči, to už radši zelené. To pak popíšeme až následně v budoucnu. Nechte se překvapit.
Teď už mnozí z vás možná pomalu začínají přiznávat, že na těch sovích „plkách“ snad přece jenom něco může být. Já uznávám, že i já se mohu částečně mýlit. Ale to pouze ve věcech, o kterých se podvědomě domnívám, ne tedy ve věcech, které jsem si zažil a vyzkoušel.
Lidské tělo má ve vínku tu schopnost či povinnost starat se o sebe až do konce života. On je to víceméně mozek, ale to není podstatné. Všimněte si proto, že u vážně nemocných tělo bojuje opravdu až do posledního okamžiku. Ve finále zhubnete, přestane vám chutnat jídlo (nezdravé), samo se začne čistit a očekává, že mu v tom budete i vy sami pomáhat. Většina mu ale bohužel pomůže – do hrobu. Pokud by byli tito lidé řádně informováni co posléze v návaznosti tělu podat, křivka úmrtnosti by změnila směr. Nedávno jsem v telce zaznamenal, jak jedná chytrá manželka jednoho bývalého prezidenta jedné země při jeho velmi závažném stavu - šup a už mu cpala z domácích zdrojů „kuřecí vývarek“, kuřátko a kašičku. A to se sama prezentuje na