co se děje v našem těle. A to duchovno = „vnějšno“, to je zase pro změnu vše o tom, co se děje okolo tohoto našeho těla. Nemá to nic společného s kostely, vírou apod. S kostelem mám zkušenost pouze z mládí, kdy jsem tam chodil s holkama (tedy za kostel a nemodlili jsme se tam). Pak ještě svatba, díky zaměření tchána (stejně věno nedal – hi hi). No, a pak ještě pár pohřbů (to aby mi nevyklovali „věřící“ oči). Když vidím ty „oteklé“ služebníky – otázka: Jaká z nich může vypadnout informace, když nemají vyčištěné tělo, jehož součástí je i mozek. Ale nechme je žít, také nejsou všichni neznalí, ale je to jako všude. Většina přehlasuje menšinu. Jsou tam i dobří lidé.
A další zajímavost, tentokrát u manželky. Celý život měla křivou páteř, a to tak zblízka viditelně, že jsem jí říkal, že se jí divím, že s takovým lukem ještě stojí rovně. Nevěřící – věřte, je sice fakt, že to ještě nemá jako přímku, ale ta náprava je opravdu viditelná okem (tedy mým, doufám, že ji ještě jiné nespatřilo, možná před svatbou).
Ode mě jedna, veselejší ( ?)
Jdu tak jednou ještě v Havířově za známým (taky prezidentem), co měl pumpu na propan. Přijdu, říkám: Čau, sednu – všichni hulí a pijí pivo. Zaňuchám a cítím, že vždy, když se obrátí vítr, tak ten smrad z plynu je daleko intenzivnější. Mu říkám: Ty vole vám tady utíká plyn. Oni na to: Ty plašane, to tu tak smrdí pořád. Já říkám: Já vím jak to smrdí na čerpačce, ale to je daleko silnější, vy to necítíte? Vstal jsem a jako správný ohař obcházel okolo nádrže a čichal a čichal. Nemohl jsem to najít. Tak jsem posunul své „čichací pole“ o kousek dál a přiblížil jsem se až k takovému poklopu, pod kterým bylo spojeno potrubí s nádrží a snad čerpadlem, či co to bylo. A už to cítím a navíc slyším, že to syčí. Tak říkám: Hoši vždyť to i syčí. Všichni dali hlavy dolů až ke krytu a fakt nic neslyšeli. A jelikož nic neslyšeli ani necítili, hned se do mě slovně obuli. Dost natvrdo, že dělám planý poplach. Říkám: Mám tady kousek odtud jednoho známého plynaře, má měřák (oni ten svůj měli doma v bytě – chytré!), tak s ním přijedu. Nikoho nevoz, maximálně měřák, oni na to. Mi to ale nedalo, přemluvil jsem plynaře a nechal ho sedět v autě opodál. Vysvětlil mi, jak se s tím zachází, a já jsem se vydal to změřit sám. Šel jsem najisto, poněvadž jsem věděl, kde to