zdravěji, jejich stolice je vlastně bez zápachu. Problém u nich nastane až v době, kdy jim „chytří“ rodiče začnou dávat zpočátku mléčné výrobky a posléze i masité. A aniž by chtěli, už jim vlastně kopou hrob. Kruté? Ano. Ale pravdivé. Dospěli jsme totiž do stádia, že i když něco říkáme, svými činy a skutky to v podstatě vyvracíme. (Jakože - dítě na prvním místě a pro svoje bych udělal první poslední.) A to jen vše proto, protože jsme přestali věřit svým intuicím a podvědomým reflexům a bláhově začali věřit všem informacím, které se na nás valí napříč světem v různých podobách. Zkuste si vždy promítnout, zdali tyto informace nebo produkty mohou být někomu ekonomicky prospěšné, a to by mělo být vaším prvním varováním. Pokud se jedná o prachy, vždy je za tím skryto kus „čertíka–bertíka“. Teď mě nepodezřívejte, že se vám pokouším podsunout něco jako bůh a ďábel – na toto téma taky něco napíšeme, ale až v dalších dílech. Už nás také informovali „odborníci“ o Sataně a jiných. Ono je to opět jednodušší a opět se to týká energií plusových a záporných, je to o myšlení a myšlenkách, které jsou samozřejmě také energií, a je pouze na jedincích, jak si to - pro ně tajemno nebo „nevysvětlitelno“ pojmenují, a to na celém světě. Když už jsem se dostal jakoby k těm duchovním skupinám, byli tady na návštěvě dva starší „kluci“, lehce se zdravě stravující (74 a 63 let), čiperkové to byli. Jeden mi pak povídá: Manželka je členkou jednoho duchovního řádu a farář jim při kázáních říká (zkrátím), že ten, kdo se snaží léčit sám, páchá velký hřích a pokud nebude používat lékaře a nemocnice, tak ho pánbůh potrestá… Asi jeho švagrová či „tchyňa Jaruna“ je spolumajitelkou nebo dokonce vlastní nějakou zdravotní pojišťovnu. Zastřelit! Ne Jarunu a švagrovou. (Jako – pomyslně – slovně.) Sám nakonec chudák „čertokabátník“, promiňte, „černokabátník“ zjistí sám na sobě a své kůži, jak to vše funguje. Ať je mu země lehká – amen. Tímto se omlouvám ostatním duchovním, kteří naopak vědí, co hovoří a opravdu dokáží pomoci lidem, kteří jsou tak trochu závislí na pomoci jiných a sami si moc nevěří. Ještě se vrátím ke „klukům“. Byli tady jen dva dny, a to spíše na kukandu a seznámení se s „miniuzdravovnou“ (již se známe z dřívějška). Po příjezdu zpátky domů mi ten starší volá a říká: Pane Sovo, já nevím čím to je, jestli tou stravou či podnebím, ale já jsem se po návratu pár dnů cítil naprosto skvěle. Tak si říkám: