v nemocnici, to mu dovolili) a koukám, jak sestřička veze na vozíku pacientům svačinu, a tak se jí ptám: Co to mají dneska dobrého? Šunka, máslo, bílý chleb, slazený čaj. I když tento odstavec o neteři je smutný, nemohu nenapsat, že jsem koukal jak „péro z gauče“. Oddělení závažných nemocí a takovéto jedy. Tak to je opravdu v …… To, co my jsme se měsíc pokoušeli dostat z těla ven (mimo jiných), to tu do těch lidí perou zpátky, plus chemie. No, Gába měla nitrožilní výživu, ale co obsahovala, to neví nikdo. Když jsem přijel zpátky tady domů, říkám Evě, co jsem všechno zažil a viděl, ale že se bojím, že to dopadne blbě, že zemře. To jsme se pak dozvěděli, že jí přes noc vypadla hadička, dali jí morfium a já nevím co všechno. Po tom morfiu prý umřela (říkala matka), ale nepředbíhejme. Z kraje týdne ji odvezli, ve čtvrtek jsem tam byl a po mé návštěvě volala, že přijede sama s malým k nám (teda, že se nechá dovézt), že u nás bude. Tak říkám, ať je zatím doma u mámy a pak ano. (Když u nás předtím byla, ptala se Evy, jak dlouho tady asi zůstane. A ta jí řekla, že počítáme, že asi půl roku. A že ten půlrok vychází přesně na 16. října, takže si její uzdravení nadělí jako dárek k 50. narozeninám. Jenže se tak nestalo…) To už ale informovali doktoři příbuzné, ať ji vezmou domů, ať má alespoň důstojnou smrt. Sestra ji tam prozatím nechala dál s tím, že shánějí nemocniční lůžko a příští týden že ji převezou domů, do Ostravy. Víte, tehdy jsem možná udělal zlé rozhodnutí, ale po těch zkušenostech u nás a po tom nemocničním ošetření a také z důvodu těch záchvatů jsem prostě dostal strach. Píše se mi to těžko, protože já sám tvrdím, že vždy se má bojovat až do konce - tedy kdo má zájem. Nebyl jsem vůbec přesvědčen, že Gába je ten člověk, který toto dokáže a bude chtít sám za sebe, poněvadž jsem to s ní již jednou zažil.
V sobotu zemřela.
I když se jakoby nesnažila na sto procent, vůbec to neměla lehké a opravdu si své vytrpěla. Moc jsme jí drželi palce. Ale stalo se. Napsal jsem tento příběh proto, abych jím upozornil i ostatní na všechny možné důsledky různých konání. Pakliže si někteří říkáte: Tohle se mi nemůže stát. Nebo: To je dílem osudu či náhod. Ne! Může to potkat každého z vás či vašeho blízkého. Zvažte, prosím, jestli není vhodnější takovýmto věcem předejít. Já osobně bych už takovou situaci prožít