ať neskončíte jako Sovovi, půl roku v autě, bez bodů atd. Na druhou stranu však mohu říci, že odvážným štěstí přeje. Sakra, teď nevím, jestli to platí i v mém případě.
Tato kniha je vlastně první knížkou ze zákulisí zdravé výživy, se kterým se obyčejný čtenář jinak nemá možnost seznámit. Já když jsem tam pronikal, jsem žil v domnění, že všichni jsou tam naprosto čistí, a tím pádem i lidští. I v tomto případě jsem musel svůj názor malinko přehodnotit. Takže jedno z pořekadel: „Důvěřuj, ale prověřuj.“
Svůj úsudek si nakonec každý čtenář udělá sám, protože tak jako v prvním díle jsem se rozhodl psát jen pravdu a nic nezveličovat. Ona by mi to manželka stejně při korektuře vyškrtla. Tak jsem se ani nepokoušel. A navíc citlivý a pozorný čtenář to pozná. Je to stejné jako se slovem mluveným, akorát, že jsou tentokrát myšlenky na papíře. Podstata lži a pravdy však zůstává stejná.
Odskočím směrem k ochráncům zvířat, neboť zdravé stravování se toho rovněž týká.
Mnoho lidí se chodí dívat na krásu zvířat do různých zoo, nebo do přírody. Přitom je ani nenapadne, že by nějaké to zvíře mohli zabít. Dokonce znám spoustu lidí, kteří říkají, že by nedovedli kapra (vánočního) zabít. Také tak hovoří o kuřatech, kachnách a jiných. Je to takové falešné alibi, že oni nic, že oni hodní. Měl jsem v Ostravě jednoho kolegu „pingla“, nějaký Honza Konečný, který takovéto podobné události nazýval: „Chytat hady cizíma rukama“. A o tom to je. To co máte na talíři, to jste vlastně zabili vy, ani tady neplatí žádné ale, ani. Znáte to. Vzhledem k tomu, že jste těmto zvířatům život nedali, opravdu nemáte právo jim ho brát, nezapomeňte na fakturu. Je to vlastně přijmutí negativní energie, která dle zákona přírody, popřípadě vesmíru se ve vás odrazí rovněž negativně. Zkuste nad tím zapřemýšlet.
Také si myslím, že každý člověk by se měl naučit dávat své pocity najevo. Vůbec není dobré, když to v sobě skrýváme a tím si vlastně ubližujeme. Nestyďte se proto za své projevy pláče, smíchu, radosti,