myslela, že si chceme na oběd koupit rybičky. Ale také mohlo dojít k tomuto nedorozumění tím, že paní byla Slovenka a, i přes velkou podobnost našich bratrských jazyků, nám špatně rozuměla. Jinde nám na dotaz, kde se nachází obchod se zdravou výživou jeden dotázaný pán řekl: „Jo, to myslíte jako ten krám, kde se prodávaj jiný rejže než normální rejže?“ Zasmáli jsme se jeho vtipnému vyhodnocení zdravé výživy a přitákali jsme, že ano, že zrovna takový krám hledáme. Uznáte jistě, že i když nás někde s knížkou odmítnou, z čehož nám je jakoby smutno, občas se na cestách i zasmějeme.
Snad nejveselejší událost nastala v Železném Brodě.
Jako obvykle vtrhneme do obchodu. Já se představuji a natahuji ruku k pozdravu (u mě je sice většinou vše naopak, tentokrát jsem se však nezachoval správně jen proto, že na těchto osvětových cestách jsme byli v časové tísni a na dodržování bontonu prostě nebyl čas). Paní ale spustila: „ Já vám ale ruku nepodám. První mám podat ruku já vám.“ Domníval jsem se, že paní vadí, že já jako muž jí podávám ruku první, což se nesluší. Není čas na velké vysvětlování, proto říkám manželce: „Evi, tak podej ruku paní ty.“ Jenže manželka už správně pochopila, že paní jde o to, že domácí je tady ona a ona nás má tedy přivítat. Jenže paní se neměla ani k tomu, podat ruku manželce.
Mlčky to přecházím a začínám s krátkou přednáškou, „vo co gou a proč my tu.“ Paní už ale dopředu „věděla, že knížky nechce“. Ještě jsem to párkrát slovně zkusil, ale nic naplat. Shodou okolností byl v krámě přítomen jeden zákazník, který si pak jednu knihu ode mě koupil. Vyjdu ven a venku stojí dvě mladé maminky s kočárkem. Ptám se jich, co to tady mají za vyšinutou prodavačku. Obě dvě zakývaly hlavou a se smíchem přikyvovaly.Takže to nebyl jen můj názor.
Ale to ještě není konec. V tomto městě přijdeme do druhého krámu a mi nedá, abych se nezeptal, co že paní z nedalekého krámu je za blázna. V obchodě bylo lidí více a všichni se začali smát a prodavačka, mi říká: „No, ona paní je taková svérázná“. Když jsem to vykládal u nás v práci (v jedničce zmíněnému) „onasisovi“ říkám: „Taková čarodějnice to byla.“ A on na to: „A neměla kolem krku