Vzhledem k tomu, že jsme se ocitli díky svému entuziasmu v ekonomické krizi a veškerou činnost dotujeme, museli jsme prodat část naší nemovitosti a získané prostředky použijeme na další práci v dané oblasti. A přitom možná stačilo jen málo – odebrat od nás knihy jako zboží, prodat je a tím si udělat reklamu i sami sobě. Mimochodem – u nás v Havířově je odezva na knihu dobrá.
Doporučuji si příští rok zakoupit knihu č.2 se stejným nadtitulem.
Přeji hodně štěstí v podnikání. S pozdravem neznám slovo nejde esova.
P.S. Pokud jste měli dojem, že Vás do něčeho tlačíme, věřte, že to bylo pouze s dobrými úmysly. Nakonec sami jste mohli říct rázně: „Ne – nemáme zájem a už nás neotravujte“. A ne hrát mrtvého brouka.
S pozdravem Eva Sovová.
A bylo vymalováno. Dnes si uvědomuji, že jsem s tou „ fúzí“ příliš spěchal a, tak jak dříve zmiňuji, nebyly vytvořeny pevné základy, a proto se to tak zvrtlo. V této době pracujeme na základech nových s tím, že mnohem důkladněji a pečlivěji, ale také s firmami, z mého pohledu, „vhodnými“. Na svou obhajobu však chci říci, že jsem vycházel z přesvědčení, že firmy v rámci správného myšlení tuto situaci a plán hravě pochopí, protože to s nimi myslím dobře. Chybička se vloudila. (Otázka zní - kdo za to může?)
Ještě se vrátím k tomu raku. Mlynář Zdeněk Šmajstrla mi sdělil fakt, že před více lety dodával do jedné pražské nemocnice na onkologické dětské oddělení, po dobu několika měsíců, pohanku.
V době, kdy pacientům pohanku dávali, ve většině případech se zastavil rakovinný růst buněk. Tehdy prý prohlásili, že je to takový malý zázrak. Na druhou stranu však byl zakoupen nemocnicí gama nůž a skončilo to, jak to skončilo. Z mého pohledu děti krmili zdravou stravou jen částečně a dávali ji jako přílohu buďto k lehkým