víc konkrétního. Já na to, že v pořádku, že to je věc dobrovolná a navíc mi spadl kámen ze srdce, poněvadž ostatní členové byli proti tomu, aby známka Šmakounovi byla udělena. Při této návštěvě mě ani neohromil oznámením, že jim se jedná víceméně jen o tržby a zisk. (Přítomna má manželka.)
Sakra, ta manželka je všudypřítomná! (Jsme fakticky spolu 24 hodin denně, a pak že to v manželství nejde i po více letech. Pravda, tvrdím to jen já!) Zatím stále nepíše, dělá daňovku.
To se bude finančák divit, že nemáme žádný zisk a ještě jsme navíc v mínusu. Tomu snad nikdo neuvěří, snad že pereme špinavé peníze!
Opravdoví blázni.
Musím se však národu i tady přiznat, že čas od času opravdu špinavé peníze pereme.
A je to venku, pravda vždycky vyjde najevo.
Čas od času v kapsách oblečení, které jde do pračky, zapomenu pár drobných. Už se stalo, že i papírové, a věřte, že špinavé peníze po vyprání jsou naprosto čisté. Škoda, že to někteří politici neznají.
Jak jednoduché!
Ale zpátky.
Když jsem se o jeho krocích dozvěděl, ihned jsem mu v podvečer volal se šibalským dotazem, proč mě na návštěvě u nás neinformoval o svých aktivitách, z mého pohledu za mými zády. Odpovědí „Asi jsem zapomněl“ mi připomněl, jak se říká, člověka chyceného na hruškách. O podobné situaci s docentem píši v jedničce.
V Ostravě na Dnech zdraví, které se konaly po dva dny, jsem proto za ním zašel, jestli si ho mohu vyfotit do druhé knihy. Souhlasil, a tak jej najdete v barevné příloze.
Tehdy jsem mu řekl: „ Pane Pláničko, kdyby mi takový podraz někdo udělal v mém minulém životě, tak by dostal takovou za vyučenou, že by si to do smrti pamatoval.
Vzhledem k tomu, že už jsem v kůži nové, tak to přecházím v klidu.