Také nemohu nevynechat jistého pana Ing. Malíka, ale ne toho z úvodu knihy. Pouze shoda jmen. Je to náš, dá se říci, častý strávník. Vzhledem k tomu, že má strašně moc načteno, říkáme mu chodící knihovna. Hodně spolu věci konzultujeme, spíše na takové bázi, jako jsou různé zajímavosti ze světa a také takové ty málo pochopitelné věci, které se ale opravdu staly. Jelikož je to člověk znalý, hovořím s ním více otevřeněji, než s kýmkoliv jiným, poněvadž u něho jsem si jist, že nezavolá Chocholouškovi.
Již několikrát se mi při rozhovoru s ním stalo, to když mu vyprávím různé zážitky a poznatky z „nové kůže“, že nevěřícně kroutí hlavou a říká: „To je neuvěřitelné, to není možné, to se stalo tomu a tomu, to se stalo v Kanadě, Austrálii či jinde.“ Má celkem široký záběr, vědomostní. Je ale také pravdou, že s vlastními zkušenostmi a zkouškami je teprve na začátku.
K pokračování se ho snažím nasměrovat já tím, že mu předkládám své zkušenosti a poznatky. Už nyní pozvolna hlásí určité změny v rámci pozorování nejen svého těla. Tímto ho zdravím.
Je to vlastně zatím jediný člověk, mimo manželky, který měl možnost nahlédnout do počítače a dvojku si přečíst. Samozřejmě do dopsané části.
No a manželka stále nepíše, ono ji opravdu toho místa moc nezůstane. Ale alespoň to opraví, aby to bylo jakž takž ke čtení, poněvadž na mě v rámci „ostravštiny“ moc spoléhat nemůžete. A to jsem z jazyka českého míval jedna až dvě.
Je ale také pravdou, že mi tyto známky dávali „ostravští kantoři“.
Zrovna jsem si vzpomněl na odpověď ohledně distribuce knih, když zástupkyně nakladatelství napsala, že v Havířově a v Praze se žije jinak. Ono se opravdu žije jinak, ale tyto knížky nejsou o žití, nýbrž o přežití! A celkového si užití.
Copak se v Praze umírá či churaví jinak, než jinde na světě?
V odpovědi sice byla zdvořilá, ale co je nejdůležitější, to zásadní nepochopila.
Česká populace je na tom možná o něco hůř, poněvadž prý u nás lidé umírají z devadesáti procent na nemoci. V Číně naopak devadesát