normální lidé, nic proti ostatním směrům.) A potom že pevná vůle. Tu jsem nikdy neměl a zrovna se v ní nechystám trhnout rekord.
Mohu uvést dva případy.
Když jsme „přejížděli na zdravou“, tak i když jsme většinu masa porozprodávali sousedům, tak nám ještě něco v mrazáku zůstalo. Jelikož jsme měli doma tři mrazáky, říkával jsem vždy známým, že mám doma malé Makro. Věřte, že většinou byly plné, což by mohly potvrdit naše bývalé návštěvy, které jsme ke stolování zvali.
Ale k věci: Jeden z posledních obědů byl losos. Při obědě se ptám rodiny, jestli se jim nezdá, že to nějak smrdí. Oni na to: „Co „furt“ máš, vždyť to je výborné.“ Mi už ale tehdy tělo signalizovalo, že toto teda nééééééé!
A navíc jsem pak z jídla dostal průjem. Tehdy, jelikož jsem ještě žádné nebo skoro žádné informace neměl, tak jsem tomu nepřikládal takový důraz. Poslední maso jsem vlastně jedl při následující událostí. Manželka z návštěvy u své matky vždy přinesla nějakou tu výslužku - tak jako to matky s tím podstrojováním mají ve zvyku. V tomto případě to byla krásná sekaná protkaná vepřovou panenkou, kterou jsem od „babičky“ vždy uvítal. Eva ji položila na kuchyňskou linku a šla se převléci. Ani jsem nečekal a jak jsem měl v minulosti ve zvyku, jen tak bez chleba ji celou „sežral“, a to rychle, tak abych se nemusel dělit. Baloun ze Švejka by čuměl, jak rychle se dá jíst.
Ukousnu první sousto a ejhle, nestačím se divit.
Sekaná hnusná smradlavá, prostě jsem ji nemohl pozřít. Ani tehdy mě ještě nic neťuklo a jenom jsem přes zuby procedil: „Potvory.“ Napadlo mě totiž takové vysvětlení, že jelikož tchýně ví, že přestavujeme bar na zdravou jídelnu, a jelikož jsme se rozhodli, že kdo káže vodu, měl by ji i pít, tak že mě chtěly s manželkou nachytat a upekly proto takovéto „svinstvo“, aby mi maso znechutily. Myslel jsem si, že mi tam přimíchaly nějaké psí žrádlo, či zkažené maso. Tehdy mě napadlo, že jsou dosti odvážné.
Vůbec mě nenapadlo, že mé chuťové buňky už dovedou rozpoznat stravu zdravou od nezdravé. Naštval jsem se a myslím, že pár dnů jsem s ženou nemluvil. Pak přišly na řadu ty cigarety, jak píšu v jedničce, a to jsem pak posléze už pomalu začínal chápat.