Pokud to po čase nebude fungovat, zase se můžete vrátit k původnímu. U mě to tak funguje, a to aniž bych chtěl. Nedobrovolně jsem se stal z tohoto pohledu vzorným manželem. (Poznámka pro mou ženu Evu: nevzorným jsem, pokud si vzpomínám, nebyl.)
Proložíme zdravovědou.
V létě, když jsme se ženou jezdili na kole, jsme jednou zastavili u včelaře a jeho úlů. Napadlo mě, že bych se mohl pozeptat na nějaké odbornosti ze včelařství. Poskytl mi mnoho informací i s ukázkou. Když oddělával víko z jednoho úlu, včely, vida cizího vetřelce, začaly rychleji poletovat a jedna se rozhodla mě upozornit na to, že nemám chodit tak blízko ke královně, a pííííííích!
Zasadila mi pěkný džiganec přímo pod ret. Trochu to zabolelo a já v tu chvíli věděl, že v krátké době budu mít „hubu jak papuč“. Vytáhl jsem žihadlo a čekal na otok. Představte si ale to překvapení, že otok se nekonal, jenom mi naskočila taková malá bobulka, jak špendlíková hlavička, a ta asi za „hoďku“ zmizela úplně. Dříve když mě píchla včela, tak otok byl hodně velký, takže i tady platí, že imunitní systém zapracoval skvěle.
Takovéto poznatky jsem zažil i při sekání trávy s dotěrnými ovády.
Dříve po štípnutí otok jako hrom i několik dnů. Po novém - otok malý a večer už nic.
Zdravím včelí a podobné alergiky.
A ještě jednou z léta.
Když jsme dokončovali jedničku, přišel k nám v rámci práce s touto knížkou na chalupu grafický technik Pavel. Měl oteklou hlavu, pšikal, kašlal, smrkal, no prostě chřipka nebo angína jako hrom.
Představte si, že jsem okamžitě pocítil, jak to na mě přelezlo a manželka, jelikož byla s námi, mi své podobné pocity popsala také stejně shodně. Začalo to vstáváním chlupů, zimnicí a takovým tím vnitřním pocitem, jako že na vás něco leze, a zimou. Tehdy mu říkám: „Tak to je dobrý. Teď, když dokončujeme jedničku, tak nás onemocníš!“
Představte si, že večer, když jsme uléhali do postele, cirka za čtyři hodiny, po nemoci ani vidu ani slechu.