Když jsme začínali rozvážet knížky, tak v mém tehdejším rozpoložení jsem žil v iluzi, že musím oslovit všechny, a proto, když jsme projížděli okolo velkého domu „jehovistů“, který je nedaleko, jsem zastavil. Auto jsme měli plné knih, a tak jsem zajel až na jejich parkoviště, které se zaplňovalo auty, poněvadž měli zrovna akci. Když jsem zaparkoval na parkovišti, ihned ke mně přišli dva pořadatelé, ať si přeparkuji na kraj, že stejně hned pojedu. Tehdy mě napadlo: „Kurnik , jak mohli poznat, že nejsem jejich, nevypadali totiž, že by ovládali telepatii.“
Až s odstupem času jsem se dozvěděl, že mají na autech svoje značení. Ptám se, kde tady mají nějakého šéfa. Oni na to, že žádného šéfa nemají, poněvadž jsou si všichni rovni. Já tedy, že někoho, kdo to tu řídí. Nakonec mě nasměrovali na muže, který právě přijížděl autem s rodinou. Představil jsem se mu, podal ruku a krátkou přednáškou ho obeznámil s fakty ohledně stravování, důsledky a poznatky. Jen mi odpověděl, že tady se žádná kniha prodávat nebude a ukázal, že mají knihy své, které držel pod paží. Byl dosti nepřístupný, takový nažehlený elegán. Já mu na to, já vám vaše knihy neberu, ale když vašim lidem neřeknete pravdu o jídle, tak vám umřou.
To už mu začal cukat koutek úst, vůbec nechtěl připustit, že bych já ve svém povídání mohl mít pravdu. A jelikož jsem vycítil, že už se mnou moc mluvit nechce, tak jsem ho ještě požádal o jméno, že o jeho přístupu napíšu v druhém dílu. To už mu cukaly koutky oba dva. Jméno jsem už ale stejně zapomněl.
Chci tady touto historkou říct, že se nebráním jakémukoliv církevnímu či jinak duševnímu zaměření, jen bych chtěl připomenout, že každá takováto skupina by si měla uvědomit následující:
I z mého pohledu se jedná o vyčištění těla, duše a mysli. Věřím, že věřící různých vyznání mají většinou duše čisté. Co je však zřejmě nemálo důležité je, že pokud nemáte čisté tělo a mysl, nejste schopni vnímat a přijímat informace jakoby z okolí. A to jde pouze vhodným palivem pro náš „strojek“. Já a manželka se řídíme pořekadlem, že