a připravovat. Skočil jsem do toho rovnýma nohama, jak jsem měl vždy ve zvyku, a s heslem „Neznám slovo nejde“ se pustil do osvěty. Tehdy na začátku mě ani ve snu nenapadlo, že tato cesta může být až natolik „zajímavá“ (nechci se hned na začátku vyjadřovat vulgárně).
V rámci otevření naší nové Jídelny Zdravá kuchyně v Havířově začátkem června jsme žili v domnění, že lidé náš počin uvítají, jelikož jsme byli ve městě s touto aktivitou první. Je pravda, že lidé ze začátku chodili – víceméně ze zvědavosti. A tito již dnes náš podnik nenavštěvují. Na druhou stranu je však rovněž pravdou, že již máme své „skalní“ a přibývá lidiček postupně víc a víc, ovšemže ne až tak rychle, jak bychom si přáli. Ale i tady platí pravidlo, že dokonalá a pevná stavba musí mít rozhodně pevné základy tak, aby dlouho vydržela. Také je to i o trpělivosti, které se já teď snažím naučit od své ženy, která, na rozdíl ode mě, již tuto vlastnost má z dřívějška.
Všechno to začalo být „zajímavé“, když jsme začali objednávat zboží od distributorů zdravé výživy, kdy jsme se, mimo jiné, napojili na firmu Sunfood z Dobrušky s dotazem na jejich obchodního zástupce pana Malíka, zda by nepřijel s nabídkou k nám. Tento mi však sdělil, k mému překvapení, že on jako obchodní zástupce tady na Severní Moravu nejezdí. Ať si najdeme nabídku firmy na internetu a telefonický hovor ukončil slovy, že jsme pro něj konec světa. Pár minut mě to pěkně žralo, a když jsem si přebral celou situaci, volal jsem mu znovu. Sdělil jsem mu, že z mého pohledu, jelikož je vlastně zeměkoule kulatá, může být tím pádem kraj světa kdekoliv, ať už je to třeba Praha, Londýn a nebo Dobruška. Jelikož se tak snadno nevzdávám, nakontaktoval jsem se posléze přímo na majitele firmy pana Dvořáka, se kterým jsme měli několikrát dlouhotrvající telefonické hovory nejen na téma zásobování. Tento pak v návaznosti na tyto hovory přijel osobně i se svou manželkou Květou. Odskočím trochu dopředu, kdy my naopak jsme byli v Dobrušce ve firmě, když při přivítání majiteli moje žena tiše pronesla: „Jestliže jsme my podle pana Malíka na konci světa, Dobruška je v tom případě prdel světa“. Samozřejmě, že to bylo myšleno v legraci a v rámci uvolnění