S úlevou vám mohu oznámit, že jsme s knihami zavezli celou naši republiku. Opravdu nejhorší to bylo v Praze, ať už se to týká dopravní struktury či procentuální úspěšnosti.
Když mohu posuzovat úspěšnost, tak v republice byla okolo 80% , no a v Praze tak přibližně 40%.
A to jsme měli výhodu, že jeden výrobce nám pomohl tím, že nám dal k dispozici kontakt na jednoho svého zaměstnance (rodilého Pražáka), který s námi po dva dny cestoval v našem „velkém voze“ napříč Prahou. Je to mladý muž (jak on říká věčný student) jménem Baďura.
Určitě se do dneška narovnává, poněvadž velkou část volného místa v autě zabíraly knihy.
Mohu pouze prozradit, že pan Dvořák a Fa Sunfood to nebyli. Když jsem mu pak před odjezdem ještě jednou zavolal, zdali tedy poskytne alespoň nějakou pomoc, řekl, že zasedla firma (jelikož se prý změnili na s.r.o.) a návrh neprošel. Stejně jsem to dopředu takhle očekával, nepřekvapili. Děkuji jim pouze za to, že mi více otevřeli oči.
V Praze nám dokonce vynechávalo i GPS, takže se nám druhý den ráno stalo, když jsme jeli za panem Baďurou, že vynechalo, a proto jsme nazdařbůh projeli strašně dlouhým tunelem a znovu jsme byli o několik kilometrů dál. To se nám toho rána přihodilo třikrát a pak jsme se ještě dvakrát dostali do dopravní zácpy. Do místa jeho bydliště jsme tak dorazili s jednaapůlhodinovým zpožděním.
Tímto vám mohu za sebe zaručit, že Pražanem se nestanu.Nerad bych skončil v Bohnicích.
Zároveň s poděkováním panu Baďurovi bych chtěl rovněž poděkovat svému bratrovi Vladanovi, který rovněž pomohl stejným způsobem, ale tentokrát v Brně. Hodně nám oba dva ulehčili práci. Brácha má sice k správnému stravování daleko (nemohu napsat co konkrétně dělá, poněvadž to nevím ani já, je to zase tajné), ale viděl jsem ho na fotografii, v pozadí s jedním opravdovým presidentem nejmenovaného státu, takže by se dalo říct, že i státní správa nejmenovaného státu dělá osvětu ve zdravé výživě, popřípadě jí přinejmenším alespoň trošku pomáhá. A pak, že to nejde.