Jelikož chci již tento víkend knihu dopsat, tak se již nedovíte, jestli mi ten řidičák vzali, či nikoliv. Alespoň se, mimo jiné, máte na co v třetím díle těšit. Vlastně všechny dopravní prohřešky se mi staly jen díky rozvozu knih (samozřejmě mým zapříčiněním). A věřte, že pokud bych měl znovu ten bláznivý nápad vyjet, tak by to nedopadlo o nic lépe, poněvadž ten adrenalin mě držel při chuti pokračovat dál. A kdybych všude jezdil předpisově, tak by jste nás potkávali na silnicích ještě dnes. A se svěšenými bradami, popřípadě bychom to zabalili dříve.
Po konzultaci s manželkou jsme usoudili, že znovu bychom už do toho nešli. (A když, tak jiným způsobem.) Takže to bylo naplánováno tak akorát nadoraz.
Praha nás dodělala.
No a jelikož jsme po docestování z matičky Prahy byli se silami opravdu v koncích, rozhodli jsme se co nejdříve vyrazit někam, kde bychom dobili baterky.
Dokonce nám to jedna čitatelka a zároveň známá v e-mailu napsala, že ať jedeme, že si to zasloužíme. Jelikož jsme chtěli hlavně plavat, zvolili jsme Egypt, poněvadž to bylo jen jedno z mála míst, kde je voda již teplá.
Tentokrát jsme si řekli, že nebereme žádné vizitky, knížky a tudíž o osvětě a zdravém stravování ani slovo do okolí.
No, ale znáte to.
Zprvu nic, ale když jsme na pláži viděli ty strašně oteklé postavy, opravdu jsme v pár případech náš pomyslný zákaz porušili. Dokonce jedna Ruska říkala: „Pojďte, já se na vás musím pořádně podívat. Jste první vegetariáni, které vidím na živo.“
No a egyptští chlapci taky dostali pár informací.
Zvláště jeden prodavač z hotelového obchůdku byl velmi vzorným žákem. Při odjezdu jsme mu říkali, že osvěta v Egyptě tedy leží na jeho bedrech. Dokonce se během našeho pobytu zajel podívat na naše webové stránky do blízkého města na internet. Byl nadšen mými dvěma podobami. Také jsme s ním probírali problematiku náboženství a ostatních rozdílných pohledů.