kočku?“ Já na to. „Jak to víš?“ Zapomněl jsem ženu na úvod popsat. Měla na sobě (v obchodě!) dlouhý černý upnutý a rozepnutý kabát, přiléhavý svetr a upnuté kalhoty. Na nohách měla vysoké boty na vysokých podpatcích. (O věku pomlčím, ale pod sto neměla. Anebo tak alespoň svým nepřístupným a zamračeným chováním působila.) Chtěla zřejmě působit mladším vzhledem, tak asi o osmdesát mlaději. A kolem krku měla dlouhý límec – nějakou kočku, i když zřejmě falešnou – alespoň se zvířaty to myslí dobře, když už ne s lidmi. A pak, že čarodějnice nejsou! Po zbytek dne, pokaždé, když jsme si na tuto paní vzpomněli, manželka nechápavě kroutila hlavou a já jsem se opravdu od srdce zasmál. Tímto bych chtěl paní poděkovat za veselou náladu, kterou jsem ztratil při odebrání bodů. A pak, že si lidé nepomáhají!
Ještě jednou o našem slavném GPS.
Jelikož ho mám nastavené i na nejkratší trasy, stalo se nám v Karlových Varech v neděli v podvečer, že mě navedlo přes takovou úzkou cestičku pod malým mostkem. Když jsme dojeli až skoro pod mostek, ejhle, uprostřed cestičky se tyčil majestátně sloupek, aby tudy auta nemohla projet.
S myšlenkou „neznám slovo nejde“, jsem tento po trávníku objel. Ale ouha. Na cestičce nebyl jenom kolík, nýbrž nějaký fiškul už zřejmě počítal, že tady Sova pojede. Vzduch z pneumatiky začal svištět jako unikající pára „z proraženého Temelína“. Během krátké chvilky byla guma prázdná. Ještě jsem kousek musel popojet, poněvadž jsme byli v celkem prudkém kopci, a tím jsem pneumatiku ještě řádněji „upravil“. Auto bylo plně naložené knihami. No a nyní bylo třeba všechno na chodník vyložit (kolemjdoucí si mysleli, že budujeme na místě nové knihkupectví). Toyota má jen úzkou rezervu na dojetí, takže jsme se ihned začali shánět po pneuservisu, i když byla neděle večer.
V dalším nejbližším městě jsme (tehdy jsem opravdu dodržoval rychlost, poněvadž na té úzké pneumatice rychleji jet nemůžete) hned na okraji narazili na restauraci s pneuservisem. Také tam jsme museli z auta vytahat všechny knížky, takže kdo nás ten večer náhodou míjel dvakrát, musel nabýt dojmu, že u Karlových Varů začalo