Kapitola první a poslední.
Jak šel hloupý Eda (do světa) do Česka.
Blíží se vánoční svátky, dnes je 20. prosince, a vzhledem k tomu, že letošní rok nám takříkajíc změnil celý život naruby, máme v této chvíli dostatek volného času, který nyní využiji k volnému, ale i navazujícímu pokračování další knihy. Příležitostně se budu navracet k údajům a informacím z knihy první, a to proto, protože celé naše snažení se odvíjí od základní problematiky, a tou bezesporu jsou správné stravování, zdravotní stav a věci automaticky se od těchto odvíjející.
Po mém přelomu, když jsem z devadesáti šesti kilogramů zhubl na sedmdesát dva a v další návaznosti vyléčil všechny své nemoci (nebylo jich málo) pouze stravou, kdy i snad mozek začal fungovat o něco lépe, jsem se rozhodl, že veškeré vědomosti a zkušenosti (vyzkoušené na sobě) musím předat lidem dál. V loňském roce jsem na tom byl naprosto, co se informací týče, stejně jako je dnes většina národa.
S úsměvem při přednáškách v naší jídelně přidávám, že to mám za ty své hříchy v minulém životě a navíc jsem dostal shůry ten nejhorší rajón, jakým bezesporu Severní Morava je (co se týká zdravého stravování) s tím, že to je kraj bůčku a piva.
Toto moje poznání nevychází jen z mým zkušeností, nýbrž i firmy, zabývající se výrobou a distribucí zdravé výživy, do jedné potvrzují nejmenší prodejnost těchto výrobků právě na Severní Moravě.
Vzhledem k tomu, že jsem se bláhově domníval, že když to mé „vyčištění“ těla a mysli už muselo dříve zapůsobit i na výrobce, kteří o tom vědí stoprocentně všechno, v tomto duchu se mi v hlavě zrodil plán, jak společnými silami seznámit všechny ostatní lidi s problematikou zdravého stravování a naučit je tuto stravu jíst