To jsme taky dost čučeli.
Ale to není konec. Po týdnu jsme šli pro změnu my k němu a on pořád v tom nemocném stavu. Já na něj: „Ty jsi ještě nemocný?“ A on na to: „Co blbneš, vždyť to je teprve týden.“ A teď se podržte, když jsme k němu přisedli, tak za malou chvíli ty stejné pocity jako minule, plus pšikání. Opět oba dva - my s ženou.
Ale nejzajímavější je fakt, že nás to opustilo již po nějaké hodině a půl. Nestát se to mi osobně, tak bych asi nevěřil (všechno bych si prověřil!).
Je to sranda, jdete na návštěvu - onemocníte a odcházíte z návštěvy za hodinu a půl a jste zdraví. Zdravím kolegy doktory s jejich věhlasným „Rýma neléčená trvá sedm dní a léčená týden.“. A proč se odvažuji říkat kolegy?
Copak jste už zapomněli na Nemocnici na okraji města a primáře Sovu?
Dneska je to ale trochu jinak. Na okraji města jsme, ale ne nemocnice. Takže nové znění: Zdravá jídelna na konci města, a co se týká uzdravování, tak to provádíme jídlem (zdravým). I „slepý a hluchý“ (nic proti postiženým) už přeci musí pochopit, že toto jsou opravdové důkazy a ne jenom nějaké ble,ble,ble.
Takže, lékaři vždy hovoří: „Dejte nám důkazy, zkoušky, časové rozmezí apod.“ Já tentokrát věci dávám do opačného gardu.
Dejte nám důkazy vy, že to tak nejde!
Návody máte, stačí jen chtít!
A navíc, pokud by i tady pochybovali, důkazy si pořídíte sami tím, že to zkusíte.
Mimo jiné třetí díl naší knihy se bude jmenovat: NEJEN MOUDRÁ STRAVA OD SOVY III aneb jak na raka a jeho kumpány.
Samozřejmě, že i v částečné spolupráci lidí okolo nás, kteří se tímto zabývají, pokud budou chtít.
Já vlastně touto dvojkou si splním zaprvé svůj vytyčený cíl a rovněž i z mého pohledu svou morální povinnost (ohledně předání informací), poněvadž si myslím, že kdybych tak neučinil, tak bych se snad v hrobě musel obracet. Je pravda, že jsem to pojal jakoby