Doporučuji rostlinnou stravu, vyzkoušeno a zaručeno!
Nejsou to žádné katastrofické vize, bohužel se ukazuje, že je to v případě nenapravení – smutná realita.
Ale trochu veseleji, když i z mého pohledu mi tato dvojka moc veselá nepřipadá.
Jedna naše zákaznice, paní doktorka se na nás obrátila s dotazem: „Už jsem se vás minule chtěla zeptat, jenže tu byli lidé. Taky tak po té sóji prdíte?“ Manželka na to: „Já teda ano, ale Eda s tím už takové problémy nemá.“
A pak, že doktoři nejsou lidi.
Musím říci, že s ní a jejím manželem, taky doktorem, máme dobré vztahy. Mnohokráte jsme s nimi konzultovali problematiku stravování, o kterém mají hodně informací, a také se tak stravují. Jsou to příjemní lidé.
Také nám ale potvrzují, že ne všichni jejich kolegové jsou s problematikou stravování, a tím i vyzdravování obeznámeni.
Já k tomu mohu jen podotknout, že se setkávám s mnoha lidmi, kteří mi také říkají: „Masa bych se nikdy nevzdal.“ Vůbec nevědí o čem hovoří. Já jelikož jsem byl extrémista, tak i v jídle to byl fofr. Kolikrát když se mnou jedli přátele, mnohdy postavově i kilově podstatně větší, tak říkali: „To není možné, co všechno dovedeš sežrat, já kdybych to snědl, tak se snad pobliju. Ty máš snad deset tasemnic, kde to do tebe padá?“ Opravdu jsem jídlo pojímal ve velkém stylu, tak jako všechno okolo mého „starého života“. Ať mi tedy nikdo neříká, že on by nemohl. V životě jste ani neviděli tolik jídla pohromadě, které jsem dovedl v krátkosti zkonzumovat. Já jsem tehdy žil, abych jedl. To víte, že mi také bylo z jídla pořádně šoufl - divíte se při těch porcích? Ale co chci napsat. Já jsem se nezřekl masa a živočišné stravy proto, že jsem si někde načetl, že v rámci našich dlouhých střev do těla nepatří. Mi prostě při najetí na zdravou stravu toto přestalo chutnat, a to tak, že mi maso začalo nechutnat. Takže jsem se stal nedobrovolně „vegetariánem“ a podobným. (Pozn.: sami se nespecifikujeme do žádné větve. Říkáme, že po vyčištění těla si toto samo řekne, co mu chutná a my se proto stravujeme jako