Já tehdy, poněvadž jsem potřeboval z jejich šicí dílny něco udělat, jsem je navštívil v jejich firmě. Zaklepu a první z nich se dívám do očí a říkám: „Dobrý den.“ Za krátkou chvíli, když mě pohledem sjížděla od ucha k uchu, se ptám: „Poznala jste mě?“
Nejdříve začala jakoby přikyvovat - že ano, poněvadž ty moje rysy měla podvědomě vryté. Z pokyvování ale přecházela v záporné kývání. Když pomineme fakt, že není původem Bulharka, která na chvíli zapomněla, kde se narodila, vycházíme z toho, že opravdu nevěděla „vo koho gou“. Já na ni: „ No přece Sova.“ Tehdy to vzalo i mě.
No a následně ona na to: „To musí vidět Helena, to je neskutečné.“
A tak jsme šli do vedlejšího kanclu za Helou.
Ukázala na mě Hele a říká: „Víš kdo to je?“ Já jen tichým: „Dobrý den.“
Hela, tak jako první kouká, kroutí hlavou, neví!
„To je pan Sova.“ „Nééééééééééééééééééééééééééééé! Já chci taky tak zhubnout. To je fantastické!“
Mohu ale říci, že u nás byly jen jednou na kukandu. A s tím jejím hubnutím jsem to přebral z její strany faktem, že to byl vtip, a to naprosto dokonalý, poněvadž se stoprocentně splnil. (Možná zatím, nikdy neříkej nikdy.)
Původně jsem chtěl psát i o svých neřestech a svém „přerodu“ jakoby konkrétněji, ale manželka s tím jaksi „notně“ nesouhlasila, a to proto, že jsem se jí v minulosti už naubližoval dost, s čímž nemohu než souhlasit. Takže některou mou minulost se nedozvíte, ale připomínám, že kniha „Doktor Jakkyl a pan Hyde“ by mohla být v některých fázích považována za slabý odvar. Jeden můj známý, v té době nekorunovaný král havířovského podsvětí, o mně prohlašoval, že největší katastrofou je potkat ožralého Sovu. A to si pište, že tento člověk už v životě zažil „strašlivostí“ nemálo. Ještě že už to mám snad za sebou, věřte, že když se dnes probírám v myšlenkách svou minulostí, tak se opravdu stydím. A to jsem v minulosti většinou říkával, že se nestydím a vše co člověk udělá je lidské. No - nejchytřejší tato má úvaha zrovna nebyla.