V Praze jsme zcela „náhodou“ dorazili také do jednoho krámku se zdravou výživou a ejhle - koho nevidíme.
Za pultem paní Ing. Arch. Baldová, dříve již zmiňovaná bývalá členka společenství. Mysleli jsme, že nám pomyslně skočí okolo krku, ale ono nic. Pouze takové vlažné pozdravení. Když jsem ji upozornil, že i díky jejímu „přislíbení s pomocí prodeje knih“ jsme nakonec všechno museli obstarat sami, řekla mi, že lžu.
Samozřejmě, že knihy nevzala, asi to také myslí s lidmi dobře! Paní Baldová - vzkaz pouze pro vás. Nelžu, a pokud si již ve svém věku nepamatujete, doporučuji vytočit telefonní čísla účastníků dřívější konference a pozeptat se jich, „vo čem“ se v tom Havířově vlastně mluvilo.
No, a když jsme vyšli ven, říkám panu Baďurovi: „Ta nás tedy přijala hrozně a navíc se na nás mračila.“ On na to: „Ona se tak tváří pořád.“ (Ví to, poněvadž jí jednou týdně zaváží zbožím. No, ale co, možná jí nedávno umřela kočka!)
Černá? Kdoví?
Na druhou stranu si kladu otázku, zda funguje ten její systém stravování a zaměření tak dokonale, že je naprosto dokonalá a vyčištěná? Neměla by i ona přehodnotit informace a popřípadě vyzkoušet i jiné verze, popřípadě část? To už ale nechám na ni, poněvadž i tady stoprocentně platí přísloví, že každý sám je strůjcem svého štěstí.
A další, tentokrát pro změnu pro mě nepříjemná zpráva, nová obsílka z dopravního inspektorátu.
Na dálnici D1, směr Praha v úseku pod značkou 100km/h jsem překročil rychlost „pouze“ o 44 km. To už začíná opravdu s tím řidičákem být na pováženou.
To mám i já za to, že se někdy nechovám tak, jak mám. Dobro za dobro, zlo za zlo.
U mě je jen možná malá výhoda, že jsem si toho vědom.
Na druhou, veselejší, stranu říkávám, že každý prezident má mít svého šoféra, já mám v záloze dva. No a pak pěšky.