ZDRAVďż˝ RECEPTY

Eva mě stále "obtěžovala", že potřebuje již nějaké poličky pod okna, že už bude muset začít zasévat - v teple, poněvadž venku stále zima. Ale že je škoda kupovat nové, když to tu bude pár týdnů a kde pak s nimi poté. Všechno už tady má svoje místo, a i když je budova velká, zbytečného místa nazbyt moc není - a zároveň, aby to bylo ok i na oko. Lad nebo "úložka", všude to chce Evik mít v cajku. A jelikož nyní ještě na konci zimy k nám stejně nikdo nejezdí, tak říkám použiji židle a je to. Pouze jsem v polském "OBI" koupil 4 širší lepené desky, židle jsem obrátil proti sobě, svázal jim provázkem nohy k sobě, aby se nerozjely. V deskách jsem udělal z jedné strany zářez ať nepojíždějí a frk s nimi na svázané židle. Ještě lehce zabezpečit provrtáním a provázkem k opěradlům (tentokrát kvůli kroucení), no a mohlo se sít. Po skončení vám zůstanou pouze 4 desky, které schováte za jakoukoliv skříň či jinak "titěrné" skladovací místo....

I když se nejedná o žádný recept kulinářský, dali jsme to do této kolonky. Čím dál více lidí se nám svěřuje, že je pobolívá při používání mobilu ať už ucho (uši) nebo celá hlava. Jelikož já osobně mám stejný problém (Eva mobil nepoužívá), a pokud hovořím do telefonu přímo a déle a mám ho u ucha, večer normálně píchání, jakoby nějaký zánět. Tak jsem si koupil sluchátka i s mikrofonem (některé sady již mají...) a od té doby mám pokoj. Handsfree je taky na prd, ještě to zvyšuje (i v autě ve spojení s dalším přenášečem) frekvenci mikrovln. Někde na našem webu jsme již uváděli info, že severští vědci se podepsali pod informace o vyložené škodlivosti mobilu na hlavu. Je to sice komplikovanější s tou šňůrou, ale to už záleží na vás. Uvažujeme, že bychom ten mobil odbourali úplně. No uvidíme, zdraví je přeci jenom jedno. A pokud se domníváte, že když nic neregistrujete a jste jakoby v pohodě, a že ty mikrovlny tam nejsou a vy se s tím vyrovnáváte, tak bohužel - vaše tělo je tak znečištěné, že toto nebezpečí nedovede poznat a odhalit. No a už máme "kámoše" i u mobilních operátorů:o)))). Zdraví Eda

No letos ho u nás narostlo opravdu jako pro několik medvědích rodin. Foto najdete v kolonce Fotogalerie - sekce Aktuality ze 4/2011. Ale co s ním, se mnozí ptáte, když ho pak cpete do mrazáku, nakládáte do lihu, sušíte (nejhorší verze uchovávání), zavařujete apod. A přitom je to úpně jednoduché. Tento česnek nejen že je zdravý, ale má dokonce i samokonzervační látky, takže úplná brnkačka... Akorát pozor na záměnu s listy konvalinky nebo ocúnu (jedovaté!). Takže natrhané čerstvé listy nakrájíte úplně najemno a do čisté (vyvařené?) skleničky kladete ode dna vždy po částech a tyto hrubým klacíkem vždy řádně utlačíte - jako byste tlačili zelí v malém. (My jsme na upěchování použili dřevěnou trčku, která se používá na med.) Takto pokračujete až úplně po okraj, přiložíte víčko (se závitem), zakroutíte a máte fajront. Uložíte do temna, chladu (sklep?). Nám vydržely sklenice z loňska úplně v pohodě, a to jsme je měli na světle, celkem v "nechladu" - v kuchyni, takže v tom sklepisku i dva, tři roky? Snad i více, třeba vyzkoušet. Když poté otevřete, není nutno zkonzumovat "celú flašu", prostě použijete potřebné množství a vložíte, opět uzavřené, do lednice - my je tak máme i několik týdnů. No a nyní pár rad při kulinářství. Pokud budete méďu-béďu dávat do vařených věcí, nevařte s ostatními surovinami, vhoďte až do hotového pokrmu, jinak riskujete ztrátu česnekového "buketu" a živin.... To samé platí i pro studená jídla, saláty a další. Vždy až nakonec, promíchat, a jen vám můžu popřát dobrou chuť. No než ten nevyhovující od kluků šikmookých, tak raději tento z Čech. Super - a od nás z čistého nechemizovaného prostředí jen superbio. A zadarmo. Kdo chce, může si přijet kdykoliv (jasně, že jen když roste = duben....) narvat, co mu auto odveze. Kosy berte vlastní:o))). Zdraví Eda

Klasické zavařování umí a zná každý. My jsme použili systém, kdy za komančů (soudruzi prominou) nebylo možno sehnat zavařovací hrnce a hlavně víčka. S odstupem času jsme zjistili, že se taková varianta používala i v bývalé NDR, kde k tomu vyrobili speciální hadičku s plochou koncovkou. V čem tedy spočívá princip. Na starší papiňák (nové již mají jiné písty) po odejmutí vrchní části pístu nasadíte hadici (potravinářskou - ne se kterou čerpáte benzín z cizího auta, když dojde ve vašem:O))), kterou můžete upevnit drátkem, aby se nesesmekla. Do hrnce dáte vodu, a páru, jež z něj přes hadičku vychází, foukáte pod víčko, které zkoseně přidržujete na zavařovací sklenici, do které jste naběračkou nabrali vařící směs. Doporučuji to dělat v rukavicích (stejně to jinak nejde, pokud nejste azbesťáci). Stačí několik málo vteřin na nafoukání páry, a poté víčko rychle a rázně přiklopíte, či zatáhnete (v případě, že je sklenice na závit). Drží to jako pěrun.... A proč si takhle komplikovat život? Protože ovoce provaříte v otevřeném hrnci a můžete neustále kontrolovat tvrdost či měkkost kompotu. Také sladkost můžete individuálně přizbůsobit přímo za chodu. No a my, jelikož se snažíme jíst zdravěji, tak vůbec žadný, ani nerafinovaný, třtinový nebo jiný cukr nedáváme. Navíc máme tyto produkty z ani hnojem nehnojené produkce, takže úplně SUPERBIO. Hlavně jsme to začali praktikovat z toho důvodu, že v zimě není možno absolutně nic nechemizovaného, neozařovaného a necukrovaného v žádném obchodě ani marketu sehnat. Takže se nebojte té trošky času, snad i úsilí, a dejte se do toho taky. Výsledek je, že můžete žít zase o kapánek dýl..... A to za to stojí, no ne? Zdraví Eda

Tak v těchto místech byly v tom našem bývalém včelíně úly. Pěkně si včelky bydlely, co? Nám, jelikož jsme museli při vytváření obložení stěn víceméně kopírovat terén, se podařilo vytvořit takovou utopenou úzkou poličku. Na tu jsem si vyložila tyto skleněné dózy, ve kterých skladuji různé obiloviny, semena a ořechy. Truhly vepředu jsou vyšší, takže zabraňují sklenicím přepadnout. Navíc nejsou tyto trvanlivé potraviny na přímém světle, což je také důležité. Když přijde hlad nebo chuť, stačí natáhnout ruku ... a baštíme.

Už dlouho jsem toužila po staré dřevěné truhle. Až jsem ji konečně objevila v polském starožitnictví. Pan starožitník ji trochu dal do pucu a my ji, potvoru těžkou, dotáhli domů. Našli jsme jí místečko v naší dlouhé kuchyni (14m x 2,20m), kde než dojdu do lednice, zapomenu, pro co jsem tam vlastně šla (O: A aby byla nejen pro parádu, ale i k užitku, naskládali jsme do ní zásoby medu, který jsme koupili od zdejšího včelaře, a je velice kvalitní, protože z čistých Rychlebských hor a zaslouží si známku Moudrá sova doporučuje.

Jelikož se učím být babkou kořenářkou a v létě pořád něco po okolí sbírám a suším, a mám to roztahané po celém baráku, manžel to už psychicky nezvládal a vyrobil mi sušárnu pod stropem. Je tam zdrávo, protože strop je obložený přírodním dřevem a zaizolován ovčí vlnou. Navíc je naše dlouhá kuchyně situována na jih, takže je tam tepla až až a schne to jedna radost. Na připevněných dřevěných tyčích jsou umístěny banánové bedny seříznuté na asi 5cm výšku (zbyla nám jich po stěhování fůra a byla by škoda nechat je jen tak proletět komínem) vyložené papírem. Nasušili jsme černý bez, třezalku, jitrocel, měsíček, mateřídoušku, lípu, řebříček, šípky, heřmánek a postupně budeme sortiment rozšiřovat, takže s nějakým nákupem černého nebo zeleného čaje ať s námi obchodníci nepočítají!

Jelikož se mi letos podařilo ke sběru šípků konečně nalákat i manžela, máme jich letos více. Místa na našem obrovském stole je dost, tak nemusíme používat nezdravou elektrickou sušičku (kterou ani nevlastníme) a můžeme sušit přirozenou cestou, tentokráte v seříznutých krabicích od banánů - a máme to zadarmo! (O: Také jsem využila víko ze staré proutěné truhly. Je třeba sice sušit déle, ale výsledek je znát (všem návštěvám šípkový čaj chutná - a když se ještě trošičku osladí medem, všichni jenom pomlaskávají). Šípky sušíme vcelku a po řádném vyschnutí je dle potřeby namelu na ručním mlýnku na obilí. Čaj se dá vařit i z celých, ale v tom případě je nutné šípky po uvaření a následném změknutí vymačkat - nejlépe přímo v hrnci mačkadlem na brambory. Takže nekupujte v lékárnách drahé bylinkové čaje, skočte si pěkně do přírody, spojte příjemné s užitečným a trhejte a trhejte. A sušit můžete třeba na ústředním topení. A kdo letos nestíhá a bude mít cestu kolem, může přijít okoštovat k nám.

Tak - zase tady máme nadúrodu jablíček, a přestože si dávám téměř denně několik čerstvě nastrouhaných do snídaňové kaše, nestačíme je jíst. Proto přebytky suším, suším a suším. A popravdě - nečekám na zimu a ujídám křížaly už teď. Jsou totiž nesrovnatelně lepší než ty kupované. Protože jsou sušené přírodní cestou, jsou bio (naše nestříkané a nehnojené), nesířené, vláčné a hlavně - jsou zadarmo. Stejně jako jabkosušičky pořízené z beden od banánů a lískových prutů nařezaných v přírodě. Tolik pro nalákání vás do akce, a teď jak na to: Do kratších stěn banánových beden vyříznete otvory, a to tak, že protáhnete do stran díry, které už tam jsou. A tak vlastně získáte 3 patra. Vnitřek jablíček se slupkou vykrojíte pomocí vykrajovače jadřinců a potom je nakrájíte nožem na asi 3mm kroužky. Ty potom navléknete na připravené tyčky (máte-li to do přírody dále, můžete použít malé bambusové z obchodu, ale tím se vám celá sranda prodraží) do vzdálenosti 3-5 cm od sebe, podle velikosti jablíček. Je třeba zachovat tuto vzdálenost, protože při sesýchání se kroužky začnou kroutit a budou-li se vzájemně překrývat, začnou plesnivět. Tyčky umístíte, po 5 kusech, do 2. a 3. patra sušičky. Až po nějaké době křížaly seschnou, dáte tyčky blíže sebe a můžete jimi zaplnit i 1. patro. A nad ně zase přidáte novou čerstvou várku. V létě je dobré dát ovoce schnout na slunce, třeba i ven, a jinak vám uschne i při pokojové teplotě, i když už není venku moc teplo. Podaří-li se vám křížaly hned po usušení nesníst a také uchránit je před návštěvami (těm našim tuze chutnají), můžete zkusit vyrobit Karobobky (Recepty kolonka Mňamky). Na fotografii vidíte vpravo nahoře čerstvou várku a směrem doleva křížaly v různém stupni dosušování. Když budete šikovní a podaří se vám horní patro snížit, můžete bedny vršit i na sebe. U nás v "sovím hnízdě" je místa dost, tak můžeme plýtvat (o: Protože chci mít křížaly vláčné, uchovávám je v láhvích zagumičkovaných celofánem. Ale můžete je dát i do papírových pytlíků. Přeji příjemné zimní žvýkání. EVA