Vidim přichazet navštěvu,
oči mi lezu z dulku.
A bo se u nas blbne ze zdravu,
nemožu jim nalet ani pulku.
A že se nemožem dat do nosu,
nabidnu aspoň kule z kokosu.
Ku temu do hrnku Melty zdrave,
z naši horske vody - čiste a drave.
Byla gdysi taka škola přes ekonomiku,
gde se dostal enem ten, co měl velku kliku.
A že my zme byli třida vyběrova,
to nam třidni opakuje znova a znova.
Ty štyry roky pospolu přožite
su pěkně hluboko do srca zaryte.
Tak nerobme zbytečně ramena,
dyť to pro každeho cosyk znamena.
Byvaly nervaky, byvalo veselo,
bo se to dycky jaksyk skoulelo.
Jak plynul čas a starosti přibyvalo,
spominek na školu jaksyk ubyvalo
Tož tě vyzyvam - děvuško, ale i synku,
nenech zapadnut žadnu školni spominku.
Bo se to časem v hlavě zmota
a bude s tym akorat větši robota.
Vyhrabej stare fotky, zešity aji vysvědčeni
a vytrhni spominky ze zapomněni.
Bude to taka naša třidni hra,
jak napalit teho stareho Alzheimra.
Zavzpomínejme na študácké roky,
kdy hlavně do Orlové vedly naše kroky.
Bývaly smutky, ale byla i sranda,
vždyť my jsme nebyli zas až tak špatná banda.
Tak už, děcka, na nic nečekejte,
na SPOLUŽÁKY přispěchejte!
Zavěste fota, vzkazy na nástěnku,
a třeba někdy udělejme sraz venku.
Venku - to myslím někde na horách,
ať můžeme pošpacírovat v pohorách.
Hlavně pokecat, ale i nadýchat se čerstvého vzduchu,
prostě si udělat dobře na těle i na duchu.
(Odesláno spolužákům 16.2.2010)
Zalovte zase trochu v paměti,
kdy pro nás skončil čas dětí.
Jak jsme si spolu vyšli do kina
a nebyla to tentokrát žádná ruská blbina.
Jak jsme se řadili před kinem Oko
žádostiplní uvidět Hru o jablko.
A protože někteří byli ještě neplnoletí
(jo jo - jak ten čas rychle letí...),
my starší jsme vytáhli občanské průkazy
a zarazili jsme uvaděček dotěrné dotazy.
Sedíme, hledíme - oči vypleštěné,
mnohé co vidíme nemáme v praxi ověřené.
A že té erotiky byla pořádná porce,
tak měli naši hoši předčasné Vánoce.
Viděli najednou tolik erotiky,
že ještě týden z toho měli tiky.
Zahlédli na plátně tolik nahatých paní,
až z toho měli divoké spaní.
A podruhé nás zase zatlačil do kinového křesla
další erotický film: Bože, jak hluboko jsem klesla.
Tak nám vy mladší poděkujte,
že jsme vás občas vzali do kina.
A hlavně si zase zopakujte,
že i na střední bývala psina.
Taky se mi už krabatí papulka,
nechci však vypadat jako babulka.
Tak zkouším různé přírodní masky,
co mají zaručeně vyhladit vrásky.
Chystám odvary z kdejaké byliny
z té naší okolní překrásné krajiny.
A taky zkouším stoj na hlavě,
naše psice mě sleduje zvědavě.
Už zas to však někde drhne ...,
padám na hubu a ona raději zdrhne.
Chtěla jsem takto obelstít zemskou tíž,
ale běda - huba jde stejně pořád níž a níž.
Proto si vychutnám každý třídní sraz
a nevidím v tom žádný podraz,
že vidím tam jen holky mladé a smavé,
zapomenout na přibývající roky - TO JE TO PRAVÉ!
Polovica března a venku zima jak v Rusku,
přivlikam dalši štrample a už desatu bluzku.
Zeleninove flancky krči se na parapetě zimu,
nejradši by aji ony zalezly pod peřinu.
Ale už brzy vyleze slunko a trava se zazelena
a zas bude dobře, bo přestanu bolet revmaticke kolena.
Zajdeme do holiča nechat si zrobit novu hlavu
a s jarem zapomenem na přišermu zimni unavu.
Nechame si zrobit na hlavě vodovu nebo meliry,
ať možem sbirat ctitele jak suvenyry (o:
A potom projdeme světove butiky nebo třeba sekače
a kupime si nějaku paradu nebo aspoň nove punčochače.
A naši synci ze třidy si kupi tež nove galaty,
bo na sraz se nehodi stare teplaky od taty.
Nakonec si vyhlidnem v Karvine nějaku fajnu hospodu
a zrobime si zas po rokach pořadnu třidni pohodu.
Ten, kdo to potřebuje, tak ať se trochu prdne
a kdo ni, ať si s děvuškami zas paradně zdrbne
Svištim zas autem do Karvine na sraz,
Můj Eda se divi (tajak dycky) to už zas?!
Letos se sejdeme v hospodě U Ovečky,
maju tam dobreho piva Larishe plne bečky.
Přišly zme s Jitku tradičně prvni do pivnice
a vyhlidame – snad nas bude co nejvice.
A už se pomalu se začinaju trousit aji druzi,
naši zas o kusek starši z ekonomky soudruzi.
Mam velku radost, že vidim Pavlu a Ilonku,
po dluhe době si vylepšily absenčni kolonku.
Jiřka ma „karpaly“, společně se s nami nefotila,
i když robi u VZP, domu z vychazky pelašila.
Vyzpovidala sem po telefonu Mikovu Věrku
a že nepřijde – čeka o vikendu s rodinu cerku.
Nedorazi letos možna ani Fandelová Vlasta,
maju pry rodinnu oslavu, asi se tam……. (pije).
Aňa je v Třeboni v lazňach, bo ju zada boli,
zavčas se kuryruje, bo nechce chodit o holi.
Přesto, že sem po telefonu lanařila Luboša,
hodil „slibotechna“ asi pozvanku do PCkoša.
Nevim tež, čemu nepřijela z Čelakovic Emil(k)a,
byť předběžně Věrce a Mirkovi učast slibila.
Dana a Marian nechodi asi na SPOLUŽAKY,
a tak se dozvi o naši byvale třidě prd taky.
Sraz byl tež bez Evy, Věrky, Marcely a Šárky,
tak pišeme tymto děvuškam červene čarky.
Všici se smějeme, spominame na stare časy
a zapominame, že někere už mame sive vlasy.
Teče pivo, vino, řidiči zelene čaje s medem piju,
ať na zpateční cestě neprovokuju Česku policiju.
Ze srazu sem do Haviřova dorazila o pul druhe,
bo co - dyť intervaly mezi srazami su take dluhe.
Rada sem vas všecky viděla, hura zpatky na hory,
rychle natahnut stare teplaky a zešmajdane pohory.
Pořidila sem si zvětšovaci zrcadlo.
Proboha! Co mě to enem napadlo.
Sotva doň mrknu jednym okem,
už se celá zleju zimnym potem.
Hledi na mě baba s povislu hubu,
to ja snad za ňu schovana budu!?
Nasadim bryle a mrknu se znova,
už je to tak – je to babi sova.
Pampelišky se ochmyřily a su už bile,
postarat se o přišti generace přišla chvile.
Posylaju matky chmyrky do světa šireho,
aby si každa začala hledat svojeho mileho.
Aby si založily nove pampeliškove rodiny,
bo už jim začaly tikat biologicke hodiny.
Chmyrkam se ale nechce do světa ani za nic,
co jak tam na nich čeka zrovna jakysi panic?
Tož tak musely dat matky hlavy dohromady
a po poradě poslaly mlade k Uzlovi pro rady.
A potom co to? Hned frknuly chmyrky do světa.
Co to s nimi porobil Radim a sexualni osvěta?
V zahradě robim enem jednu ruku,
bo kukačky dneska furt kuku kuku.
Tak do kapsy při tym ruku strkam
a drobnymi mincami horlivě hrkam.
Ale že teď bydlime u statni hranice,
tak trochu při tym podleham panice.
Raz kuka česka a polska hned taky,
jak ja mam rozeznat ty kukave ptaky?
A že su chtiva kukačči peněžni odměny,
chrastim střidavě drobnymi oboji měny.
A co jak se konečně stanu bohatu pani,
to přijdu berňaci a dvarazy mi to zdani?
Bo ma Eda včil jakysi narvany pupek,
nezbyde mi než zrobit dobry skutek.
Musim letos ja sama vyrazit na pole
a pokopat tam naše super bio kobzole.
Že nesu hnojene chemiju ani hnojem,
to musi na ekology dělat velky dojem!
Ešče že měli zme na zakladce pozemky,
gde naučili robit nas, tehdy bezzemky.
A temu teď umime pořadně vzit za praci
my - teď už pro změnu malopolni kulaci.
Řadku je ale třinact a konec v nedohlednu,
jak metry pronasobim, ulekem zblednu.
A že je zemja na polu tvrda jak kamen,
na 390tym metru bude ze mnu asi amen.
Rano se na louce u lesa popasali zajici,
spokojeni a s chlupatym usměvem na lici.
Na zelene travičce plne sladke šťavy,
s hladem si zdejši chlupači nerobja hlavy.
Gdyž totiž už jim trava přestane šmakovat,
zaskoči k nam ovocne stromky zkoštovat.
Davame sita na zimu, ale v letě už taky.
Jak jinak mame zastavit ty zubate ušaky?
Volavame přes plot:“Jen počkejte, zajici,
až začnu přikladat myslivci flintu ku lici.“
Staři zajici potem možna skonči na smetaně,
ale v tu dobu už nastupi nova generace za ně.
Přijdu se mladi ušaci k nam nažrat dosyta
a my zas pojedem do města kupovat sita.
Že byly horka a potem zas dluho lilo,
tak se hafo komaru ve vlhku vyrojilo.
Komar – to je krvelačny lump a dareba,
že většiho už ve světě hledat netřeba.
Možeš mu nadavat, ohaňat se rukami,
stejně tě škodolibě obdaři ščipancami.
Někery ani nebzuči, hned sosak přiklada
a potem dluho krev labužnicky nasava.
Někdy však po zasluze neunikne trestu
bo placanec ho pošle na posledni cestu.
Už nikdy nesmoči chtivy svůj sosaček,
pravě mu na rozlučku klinka umiraček.
Nechcu zabijat komary, není ale zbyti,
bo těžke je s tymi upirami spolužití.
Jo, gdyby se cucli tak, aby to nebolelo,
tež by se mi možna tych synku zželelo.
Ale že pusti do člověka dycky jakesi jedy,
tož pryč s tymi krvelačnymi lidojedy.
Rika barva měla byt černočerna,
jeho mama ale rase nebyla věrna.
Mistami je bily, ale tež do hněda,
snad neuspokojila aji medvěda?!
Měla si najit ku sobě tež labladora,
to by se ale nesměla chovat jak dora.
Vybrala si ženicha rasy nam nezname,
jeho DeeNA teď asi už nevypatrame.
Riko je přesto štastne a vesele natury
a z rodokmenu fakt nema na čele chmury.
Kachni mama je vynervovana,
houfuje svoje děcka už od rana.
Bo dneska idu ponejprv k řece,
dyť kachny miluju vodu přece.
A že s nimi pujde aji kačeři tata,
štěstím bez sebe su male kachňata.
Budu se kupat s hlavami pod hladinu,
take vylety – to je radost pro rodinu.
Nechali zme vyrobit klat pro včely,
ty jak tu krasu viděly, radosti brečely.
Budeme chovat přirodně – bez chemie,
co na to ale řika silna včelařska mafie?
To přece nejde, přijde mor a jine choroby,
nebude med, včelaři spadnu do chudoby.
Přestože měli zme s včelami čiste umysly,
nepodařilo se tu překonat zažite nesmysly.
Tak skončily včelky ve společnem hrobě.
Chovat ekologicky? Až v rozumnějši době.
Naš sused ma smilnika kohuta,
co furt nahaňa kury do kuta.
Ze same vašně enem lita peři,
ale ty jeho kury vubec nelateři.
Bo jak potom sednu do kukaně,
kohut starostlivě nahlida na ně.
A co teprv jak se vylihnu kuřata,
to se teprv naparuje kohuti tata
Komaři a komařice dělaju si na mně krvave žranice.
A že každy den, začina mi to jit pořadně na nervy,
zajedu jim do transfuzni stanice pro krevni konzervy.
Po cestě jim tež kupim u řeznika tlačenku krvavu,
jinač budu z teho jejich věčneho ščipani už na hlavu.
Možu si tu svoju krvavu svačinku pěkně ulizovat
a hlavně mě už přestat aspoň na chvilu teroryzovat.
Tak se mi jednou přisalo kliště na nohu
a zaujalo pro něho velice přijemnu polohu.
Cele rozradostněne, že se pořadně napije
a že bude dělat celu noc krvave orgije.
Hned sem s nim začala točit doprava
a klišťak řve, že je to sprosta poprava.
A že to už každy vi, že nema hlavu na zavit
a je to nehumanni se ho tak hnusně zbavit.
Tak sem na něho kapla alkoholu dvě kapičky
a hned začala sledovat hodinove ručičky.
Jak uběhla na budiku asi dvacata minuta,
začala byt vetřelcova budoucnost nahnuta.
Stačila k tomu jen vatova tyčinka a pinzeta
a po nenasytnym krvežiznivcovi byla veta.
Neslavně skončilo krvavy mejdan kliště
a ja su enem zvědava, gdo se přisaje přiště.
Komar pry nebzuči, enem komařice
a bumbolcu tež narobi většinu vice.
Přileti, zanoři sosak a potem natotata
odfiči nakrmit hladove komarčata.
Teď už zas na mě komařica vlitnula
a hned to za všecky přibuzne sliznula.
Jeden muj dobře namiřeny placanec
a už je z ni ošklivy krvavy mazanec.
Zavladl v Komarově ukrutny smutek,
jak maju komarčata prazdny pupek.
Komaři tata na lovu nevyda ani hlasku,
to aby nakrmil tu svoju hladovu chasku.
Poučil se komar z osudu svoji komařice
a před krvavymi orgijami nezabzuči vice.
Tak už mam zahradu celkem v cajku
tak teď možu začnut hrat na balalajku.
Ale radši se pořadně poklidim chalupu,
bo po te dluhe zimě je plna psich chlupu.
Pomyju okna, vydrhnu všecky dlažky
a povyvařuju tež kompotove flašky.
Bo z letem zas přijde zavařovaci šarada
a na velky uklid nebude gdy, ani nalada.
Bude třeba užit leta - pojezdit na kole
a v hospudce nesedět enem při kofole.
Bude tež třeba opalit dohněda čumaky
a ostatni časti krasneho těla samo že taky.
Natahnut do sebe ze slunka co nejvice,
než zas přikvači ty podzimni pliskanice.
Na zahradě haruju už přes čtyry tydně
a moja stara kostra je na tym fakt bidně.
Po večerach si na kolena francovku leju
a furt při tym přemyšlam, co gde zaseju.
Potom do lužka padnu jak stara hajtra
a ešče naplanuju, co je třeba zrobit zajtra.
A že se už ze země začaly tlačit kobzole,
je třeba navěšat špagaty pro pnouci fazole.
Jahody už tež začinaju byt v plnym květu,
tak vysadim aji zbytek flancku z parapetu.
Potom všecky zahonky zamulčuju travu,
ať se nemusim s okopavanim robit hlavu.
Zahradu nakonec pyšně překontroluju
a potom se už enem z urody v letě raduju.
Tak vam tež radim: všecko zamulčujte
a ze zbytečnymi robotami se nemordujte.
Medvědi česnek je jakysi letos vycmrdnuty,
bo byl dluuuuuho těžkym sněhem zalehnuty.
Ale je konečně už tu a budiž mu provolana slava,
je jednym z prvních bylin, co zdravi nam dava.
Že vyščipe pyščisko, ale tež upravi v břuchu mikrofloru,
to se už probralo na nejednym sympoziu doktoru.
Pozabija ruzne breberky, hlisty aji dluhe tasemnice,
akorat zubiska při jeho poživani je třeba pucovat vice.
Jak vime, je tento medvědi česnek dost aromatycky
a tak je třeba po jeho požiti hubu vykloktat automaticky.
Že od dubna su kolem potoka medvědiho česneku kvanta,
to se uči už od mala na dědině kdejaky maly Franta.
Hlavně si ho ale při sbirani nespleťte s listami konvalinky,
aby vam umiračkem nemuseli zvonit klinky klinky klinky.
www.spektrumzdravi.cz/medvedi-cesnek-pro-jarni-detoxikaci
Prognoza na jarni svatky se vyplnila,
velikonočni sněhova peřina nas zavalila.
Vyhlidaly zme letos zmrzle šmigrustniky,
zabořene do sněhu po kotniky (někde až po kolena).
Potkala sem na cestě tři žaby,
nebyli to žabaci, byly to baby.
A ty se ztěžka a pomalu plužily,
rady, že letošni zimu přežily.
Zadni nohy za sebu tahaly,
po dechu co chvilu lapaly.
Ale očkami rejdily zvědavě,
či neuvidi co k snědku v travě.
Neni jim ešče moc do skoku
a je to dost daleko k potoku.
Až začne ale slunko hřat vice,
zapomenu na zimni fujavice.
A vrhnu se do života tyto žaby,
zrobme to aji my tak – my baby.
Slavit ty letošni Velikonoce v take zimě,
nebo se radši porozhlidnut po pořadne peřině?
Až budete přeřikavat Hody, hody doprovody…,
nehažte svoje polovičky do zimne vody.
Možu skončit nemocne, pod nosem se soplama,
a tož to potom, chlapi, bude amen s vama.
Až přijdu šmigrustnici, na hlavach beranice,
tak jim do horkeho čaja přilejte vice slivovice.
Domu potom pomalu – co noha mine nohu,
ať nemate nějaku ošklivu asfaltovu nehodu.
Že je teď počasi blaznive všeci už vidime
a neni to enem tym, že se malo modlime.
Teď je tu sice teplota hluboko pod nulu,
ale za tyden može byt horko jak v Honolulu.
Tak přeju Velikonoce krasne a plne lasky,
bo enem vnitřni pohoda vyretušuje vrasky.
Ze zamrzlych Rychleb zdravi všecky Eva.
P.S. Jarniho slunka je nam už třeba. No ni?
Přiroda zas oblekla bily kabat,
nema cenu sedět doma a nadavat!
Zeberte chlopy, psy a svojich děcek dětičky,
nazujte všeckym pořadne zimni botičky
a vyrazte svižně do přirody pěšky,
ti bohatši možu nasadit aji běžky.
(My už dneska byli.)
V dálce se objevil červený muž,
my na dárky natěšení už.
Do cesty se mu však postavil červený domeček
a on se tam zasekl - blbeček.
Čekáme venku u domovních dveří,
někteří po čase už i sprostě láteří.
Mužík však sedí, sedí, civí do krajiny
a nám už pomalu chladnou ledviny.
Nakonec přece jen k baráku dorazil,
všechny nás přátelsky pozdravil.
Popřál nám Vánoce veselé,
my zmrzlí chtěli mu nakopat do ......
Přitáhl pytel jáhel, vloček a pšenice.
Co, že je to zobání pro slepice?
To jsou jen takové předsudky,
u Sovů z toho vaří nevídané dobrůtky!
(Červený mužík = Santa
červený domeček = naše kadibudka.)
Foto ve Fotogalerii v sekci Eva píše.
Sněhu jak v pisničce od Nohavice,
tak honem čapky na palice.
Do ruk lopaty a hrabla,
bo ho fakt kupa napadla.
Psi se musi zapojit taky,
včil neni čas na sněhulaky.
Taka fyzkultura nam nevadi,
bo nam figury fajně vyladi.
(Foto ve Fotogalerii - sekce Eva píše)
Svatek bab je furt teho 8. března,
ale mnohy chlap už to dneska nezna.
Tak dejte na stul fajnovy ubrus, zapalte svičky
a cosi dobreho strčte vychladit do ledničky.
A až napečete jakesi sladke dobroty,
brknite temu svojemu hned do roboty.
Ať domu honem pospicha, a jak jinač -
v jedne ruce bonbonieru a v druhe s kvitkem květinač.
Oslavte spolu každy rok tuten svatek
a nejenom v maju s děckami Svatek matek.
Všecko nejlepši k svatku vam přeje aji EVA,
bo robit si male radosti v životě je třeba.
V kuchyni je dneska smutek,
kdo mohl, ten zavčas utek.
U Sovů se dneska postí,
vyhli se nám všichni hosti.
Zítra se však pomějem,
břicha si zas naperem.